Miloš Balabán: Ztráta paměti a velký reset
Praha 17. ledna 2021
Známý britský ekonomický historik Niall Ferguson je optimistou.
Na sklonku minulého roku uvedl, že rychlý vývoj vakcín proti covidu znamená, že již letos se pandemie stane ve většině světa historií. Navíc po sobě nezanechala tak velké ekonomické škody, jak se předpokládalo i ve srovnání s dopady ekonomické krize z konce první dekády století. A dokonce hovoří o nástupu kolektivní ztráty paměti, jenž vytěsní vzpomínky na pandemii z našich životů.
Optimismus Fergusona sdílí i řada ekonomů ve světě i u nás. Může nám být vzpruhou v současné nelehké době. Jenže na druhém názorovém pólu se objevují postřehy, zakladatele a prezidenta Světového ekonomického fóra Klause Schwaba, který uvedl, že mnozí se ptají, kdy se můžeme vrátit k normálnímu životu. Odpovídá krátce: nikdy!
Pandemie podle něj znamená krutý obrat naší globální trajektorie. Postupně se vytváří nová normalita, která bude radikálně odlišná od té, kterou jsme znali.
A Schwab dokonce neváhá říct, že jedinou přijatelnou reakcí na krizi je provedení „velkého resetu“ ekonomiky, politiky a společnosti, což s sebou nese i přehodnocování „posvátných krav dopandemického systému. Výzvou, které čelíme je udržet úspěchy za posledních 75 let, ale v udržitelnější podobě.
Určitě jsou to slova do pranice, která se leckomu nemusí líbit. Vždyť onen „velký reset“ by třeba mohl znamenat, že je nutné více vnímat a respektovat měnící se geopolitické a geoekonomické reálie současného světa, vnést konkrétní obsah do pojmu udržitelný rozvoj nebo zamyslet se nad vážnými sociálními problémy ohrožujícími kohezi společností a celého lidstva. A jako doslova obří problém vyvstává racionalita globálních zbrojních výdajů ve srovnání s částkami na boj se zákeřnými nemocemi, s hladem, ekologickou udržitelností planety a rozvojovou a humanitární pomocí.
Aktuálně vidíme vpravdě globální enormní snahu o co nejrychlejší očkování, i když to možná nepůjde tak rychle jak jsme si představovali. Jsou zde limity: omezené výrobní kapacity pro výrobu vakcín v dostatečném množství, komplikovaná logistika, schopnost států zajistit očkování a přesvědčit občany o jeho potřebnosti.
A do toho všeho se ještě přidává i vakcinační nacionalismus, který se nevyhýbá ani Evropě. Německo podle týdeníku Der Spiegel třeba klade Francii za vinu, že brzdila dodávky vakcíny od německé firmy BionTech, kvůli snaze prosadit na evropský trh vakcínu francouzské firmy Sanofi.
Návrat do „normálu“ tak nemusí být tak přímočarý. Navíc existuje riziko návratu epidemie. Čína už kvůli několika novým ohniskům výskytu covidu zřejmě výrazně omezí mobilitu svých občanů v průběhu nadcházejících svátků jara.
Pandemie nám tak možná připomíná že lidstvo by nemělo podlehnout kolektivní ztrátě paměti. Ta může způsobit, že se za čas ocitneme před další a horší globální hrozbou opět zaskočeni a nepřipraveni. Bude tak spouštěčem „velkého resetu“? Popravdě řečeno to na něj zatím nevypadá.
Publikováno v deníku Právo.
(Autor je bezpečnostní analytik)