Informace Svět

Miloš Balabán: Kláda pod nohy

Praha 15. ledna 2021

Prezident americké Rady pro zahraniční vztahy Richard Haass zhodnotil dopad „přepadu“ sídla Kongresu minulý týden na prestiž USA mimořádně kriticky: neváhal napsat, že jsme přítomni při zničení americké demokracie a že postamerický svět, který již není definován nadřazeností Spojených států přichází rychleji, než mnozí očekávali, a není to tak kvůli nevyhnutelnému vzestupu dalších zemí, ale kvůli tomu, co si USA udělaly samy.

Jistě to, co se dělo a nyní děje prestiži Ameriky ve světě nepomáhá. Konec prezidentství Donalda Trumpa, kterého si Američané v demokratických volbách zvolili před čtyřmi roky za prezidenta rozhodně není oslnivý a on sám tomu svým jednáním a činy napomáhá. Nicméně při pohledu na dění ve Spojených státech lze nabýt dojmu, že místo toho, aby se tlumily vášně a animozity ještě se přilévá olej do ohně.

Trumpa můžeme nenávidět, můžeme ho i po právu odsuzovat a kritizovat jeho politiku, jenže ať chceme nebo nechceme zaříznout jeho účet na Twitteru s 88 milióny lidí, kteří ho sledovali je hodně přes čáru. Rozhodnutí vlastníka Twitteru Jacka Dorseyho kritizovala i těžká váha mezinárodní politiky, německá kancléřka Angela Merkelová. Označila ho za problematické narušení zásadního práva na svobodu slova.

S Merkelovou souzní i lidskoprávní ikona Západu, ruský opoziční politik Alexej Navalnyj. Uvedl, že rozhodnutí o zákazu Trumpa na Twitteru mu připadá emocionální, založené na osobních politických preferencích a jako nepřijatelný akt cenzury, který mohou využít despotické vlády na celém světě. To nepochybně mohou i jako příklad dvojích metrů v mezinárodní politice.

Objevil se názor, že Twitter, stejně jako Facebook, který Trumpův účet zatím „jen“ pozastavil, je soukromou společností, která, když dojde k závěru, že jeho tweety porušují pravidla ho prostě vypne. Není to ovšem spíše tak, že jeden člověk – vlastník rozhoduje o tom, že někteří se mohou na sociální síti vyjadřovat jen v tom případě, jestli jejich názory souzní s jeho? Dnes je na ráně Trump, zítra to bude někdo jiný, kdo se znelíbí. A nejen v USA.

Na příkladu Twitteru a Faceboku také vidíme kam až zašla moc nikým nevolených majitelů nadnárodních společností vlastnících sociální sítě.  Slova Voltaira „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu do smrti bránit vaše právo to říkat“ jim zjevně nic neříkají.  

A dá se předpovědět co může způsobit tento symptom návratu do Orwellova roku 1984 i když se začala psát třetí dekáda 21. století. Neutvrdí se 74 milionu Trumpových voličů  ještě více v pocitu, že jsou obětí spiknutí „washingtonské bažiny“? A nehrozí nakonec i vypuknutí digitální občanské války?

Jack Dorsey tak možná hodil Joe Bidenovi, který deklaruje, jak chce znovu spojovat Američany pěknou kládu pod nohy. Může jí přeskočit, když Biden vypnutí Twitteru svému prezidentskému předchůdci odsoudí. Na rozdíl od Merkelové se ale k tomu zjevně nechystá.   

Publikováno v deníku Právo.

 (Autor je bezpečnostní analytik)   

Sdílejte ...