Miloš Balabán: Politická exhibice nebo zdravý rozum?

Praha 22. prosince 2020

Finiš letošního roku v Evropě je hodně nervózní a napjatý. Jedna země za druhou čelí dalšímu náporu pandemie a ohlašuje zpřísnění proticovidových opatření. Potíže jsou i na kapitánských můstcích: po britském premiérovi Johnsonovi dostihl covid francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a slovenského premiéra Igora Matoviče.  

Ve vánočním a povánočním čase se tak Evropa fakticky pohrouží do řízeného polospánku. Bez toho hrozí, že by mohl zkolabovat především zdravotnický systém s vážnými společenskými následky. A navíc to reálně ohrožuje průběh největší zdravotní logistické operace v historii Evropy – start očkování desítek milionů lidí.

V českých reáliích bude zajímavé sledovat zítřejší jednání Sněmovny o dalším prodloužení nouzového stavu do 22. ledna. Bude to opět politická exhibice vedená hlavně z opozičních lavic nebo se snad dočkáme toho, že v konfrontaci s reálnou situací za zdmi parlamentu, kdy nám denně na covid umírá až sto spoluobčanů zvítězí zdravý rozum a odpovědnost? Byl by to pěkný vánoční dárek, který by povzbudil v nelehké době.

Virus nám totiž znovu připomíná jak moc a jak rychle jsme vlastně zranitelní. Za pouhých jedenáct měsíců je mnohé v ekonomice a společnosti zcela jinak.

Na druhé straně i přes všechna omezení, nemalé ekonomické dopady i frustrace jsme popravdě řečeno ještě ve stále poměrně luxusní situaci.  Život společnosti jako za války úplně ochromen není, průmysl, doprava a zemědělství se nezastavily, služby fungují. A díky moderním technologiím se daří udržovat společenskou komunikaci navzdory omezením kvůli viru.  

Mohlo by být někdy ještě hůře? Ale ano. Stačí si třeba jen všímat toho, jak se poslední dobou stále mluví o možnosti války jako vyústění zostřeného velmocenské soupeření. Z politického slovníku pomalu mizí pojmy jako odzbrojení nebo uvolňování mezinárodního napětí.

Po padesáti letech, kdy Evropa zažívala jeho první vlnu možná nastal čas si tento proces v postcovidovém světě zopakovat. I s vědomím toho, jak ničivé důsledky by měla kybernetická válka.  

Ostatně stačí představa, co by dnes v době pandemie mohl způsobit rozsáhlejší kybernetický útok na náš zdravotnický systém nebo celou kritickou infrastrukturu. Některé „ochutnávky“ v podobě útoků na naše nemocnice jsme už zažili.

Na prahu třetí dekády století je tak o čem přemýšlet. Určitě už nemůže stačit jen to, aby krize byla vnímána jako příležitost k pouhému rozvíjení nových oborů a směrů ekonomiky a byznysu.   

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)