Miloš Balabán: Neztratíme se v postcovidovém světě?

Praha 6. prosince 2020

Vláda je sborem krizových manažerů, který složitě manévruje v krizové situaci. Ne vždy se jí daří, což je ale možná i daň za to, že se v této zemi dlouhodobě podceňovalo strategické vládnutí. V krizi se obnažily deficity odolnosti státu a jeho krizového řízení. Pokud by byla u moci stávající opozice nebyla by úspěšnější než vláda současná.

Je možné se z krize poučit a vnímat jí též jako příležitost? Jistě ano, nicméně vyžádalo by si to zásadní změnu přístupu k politice a ekonomice. Ekonomka Ilona Švihlíková to v Právu vystihla: v krizi je potřeba mít silný stát, který je nejen schopen řídit obnovu, ale i modernizaci země.

Ta rozhodne, zda se v proměněném postcovidovém světě neztratíme. A klíčová otázka zní, zda se nám podaří vytvořit takové ekonomické prostředí ve kterém budeme mít převážně domácí konkurenceschopné firmy, vyrábějící finální produkt s vysokou přidanou hodnotou, jenž nejsou jen subdodavateli a zisky nechávají doma. Nyní je realitou ekonomika závislá na zahraničním kapitálu. Platíme za to ročně více tři sta miliard korun, které odplynou.  

Ilustrativní je debata o dostavbě jaderné elektrárny Dukovany. Vede se lítá mediálně-politická bitva o to, kdo může či nemůže být připuštěn k tomuto gigantickému projektu, ovšem chybí diskuse o tom, jestli a v jaké míře bude dostavba impulzem pro rozvoj domácího průmyslu, především strojírenství a též technického vzdělávání.  

 Pandemie zjevně urychlila i tlak na digitalizaci a robotizaci, vytváření průmyslu a společnosti 4.0. Jenže s digitalizací státní správy ve prospěch občana to drhne.  

Debata o strategických prioritách se příliš nevede. Ukazuje to i současné vyjednávání o daňovém balíčku ve vládě a parlamentu. Vzduchem létají miliardy, málokterý volič se vyzná v předkládaných návrzích, hraje se ping-pong mezi Sněmovnou, Senátem a prezidentem. Přesnější projekce dopadů daňových úprav pro stát a jeho rozpočet v dlouhodobém horizontu chybí, a to v momentu, kdy jsme se museli stamiliardami zadlužit kvůli covidu.

V této souvislosti působí paradoxně debata o výši vojenského rozpočtu. Jeho navyšování je stále prioritou i po dvou dekádách nekoncepčního plánování, změn a též nepovedených akvizic, což znamenalo desítky miliard korun vyhozených oknem. Nově je v centru pozornosti pořízení nových 210 pásových bojových vozidel pěchoty za 52 miliard korun, které mají tvořit jádro nové těžké brigády armády. Byla ale její role v armádě podrobena detailní expertní a politické diskusi? Potřebujeme ji primárně pro alianční operace v mimoevropském prostoru nebo pro obranu vlastního teritoria a EU? Kvalifikované analýzy by mohly odhalit i úspornější varianty vyzbrojení, třeba silami českého zbrojního průmyslu. 

Otázek do budoucna v oblasti strategického vládnutí tak zůstává mnoho. Odpovědí je bohužel stále málo nebo nejsou vůbec. A zdroje se tenčí.     

Publikováno v deníku Právo.

 (Autor je bezpečnostní analytik)