Miloš Balabán: Divoká jízda nekončí

Praha 10. listopadu 2020

Návrat v čase. Tak by se dala nazvat euforie, která vypukla u poloviny Američanů po oznámení, že se Joe Biden stal 46. americkým prezidentem. Před dvanácti lety to bylo podobné. Tehdy si hodně Američanů opakovalo heslo Baracka Obamy „Ano můžeme“.

Biden za Obamou, kterému osm let dělal viceprezidenta nezaostal. Ve svém projevu k vítězství prohlásil, že „Národ promluvil a dovedl nás k jasnému a přesvědčivému vítězství. S pokorou přijímám víru, kterou jste ve mě vložili a slibuji, že budu prezidentem, který nebude rozdělovat, ale spojovat a který nevidí červené a modré státy, ale vidí Spojené státy americké”.

Biden hovořil také o bojištích, na kterých chce uspět: porazit koronavirus, bojovat za prosperitu, zdravotnictví, vymýtit rasismus v zemi a bojovat za lepší klima. Dovolí mu to nicméně politický pat, ke kterému po volbách reálně došlo, když republikáni nejsou ani náhodou na hlavu poraženi?

Biden neříkal pravdu, když mluvil o jasném a přesvědčivém vítězství. V klíčových státech, kde se rozhodovalo, kdo získá většinu prezidentských volitelů byly rozdíly mezi ním a Trumpem až marginální a rozhodovaly jen tisícovky hlasů. Možná je skutečně bude nutné ještě prověřit v zájmu americké demokracie, a nikoliv proto, že se toho dožaduje Donald Trump. Nejde o nic méně než o jednoznačnou legitimitu Bidenova prezidenství.   

Viděli jsme i to, že se volby změnily z formy demokratického vládnutí a tranzitu moci ve hru, v níž jdou soupeři fakticky i na vabank. A pokud k tomu přidáme erozi důvěry v demokracii, ve státní instituce, včetně institutu prezidenta, v prognózy renomovaných agentur pro výzkum veřejného mínění a samozřejmě i v některá média, jejichž neobjektivita před volbami a v době voleb byla zjevná máme zde hodně toxickou směs přispívající k nedůvěře a podezřívavosti v situaci, kdy je národ rozdělen napůl.    

Když se před osmi lety loučil Barack Obama ve svém posledním projevu svoje prezidentské heslo „Ano, můžeme“ doplnil „Ano, učinili jsme“. Jistě to musel říct, jenže pokud by to byla pravda prezidentem by se nemohl stát Donald Trump. Vypadá to tak, že po čtyřech letech má Joe Biden udělat za Obamu tak trochu reparát. Nebude to ale mít jednoduché.

Jím vytyčené úkoly jsou olbřímí a vyžadovali by si leckdy zásadní zásahy do fungování americké politiky a ekonomiky, včetně přehodnocení některých zahraničně-politických priorit. Nikoliv náhodou řada amerických expertů upozorňuje na přeceňování amerických globálních ambicí. Se stále rostoucím dluhem okolo 24 bilionů dolarů to je i nepříjemná realita.    

Volby sledoval celý svět, věřím i tomu, že mnozí evropští politici se v posledních čtyřech dnech dali i na modlení, aby Trump nevyhrál. Podstatnější je ale vnější poselství těchto voleb, které zmiňuje britský The Economist: svět uviděl, že se Amerika od Trumpa neodřízla, což je povzbuzení pro populisty-nacionalisty typu brazilského prezidenta Jaira Bolsonara nebo Marine Le Penovou.

Zároveň je to ovšem hlavně výzva pro politiky demokratických stran, aby dělali takovou sociální a bezpečnostní politiku, která nebude nahrávat radikálním až extremistickým náladám. Platí to hlavně pro Evropu. Divoká jízda bouřlivými vodami totiž nezvolením Trumpa rozhodně nekončí.    

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)