Miloš Balabán: Neschopnost čelit migraci

Praha 5. listopadu 2020

Nestor Poslanecké sněmovny a exministr zahraničí Karel Schwarzenberg poskytl rozhovor rakouskému listu Tiroler Tageszeitung. Kritizoval v něm migrační nesolidaritu zemí Vísegrádu a Rakouska s jihoevropskými státy, Řeckem a Itálií, které jsou nejvíc postiženy migračními vlnami do Evropy. Doslova uvedl, že politika EU, která problém hází na krk Řecku a Itálii, přičemž ostatní se od toho distancují, je nespravedlivá a nelidská. 

Jsou to zajímavé výroky. Možná, že Schwarzenberg nechtěně poodhaluje nefunkčnost migrační politiky EU. Je prostě realitou, že EU nedokáže účinně ochraňovat svoje vnější hranice. Pokud by tomu tak bylo nepřipadalo by v úvahu, že by Itálie s Řeckem permanentně zažívaly nápor migrantů. A místo ochrany hranic se pak vyžaduje solidarita v jejich přerozdělování a přijímání. Logiku to nemá.

Země Visegrádu včetně nás deklarovali svoji připravenost právě k ochraně vnějších hranic. A nejen připravenost: posílají k tomu finance i potřebné např. policejní síly. Kdy už ale konečně Středomoří přestane být eldorádem pašeráckých gangů a lodí nevládních organizací, které jim fakticky jdou na ruku?

Současná islamistická ofenzíva v podobě teroristických útoků ve Francii a ve Vídni nutí zamyslet se nad děravostí vnějších hranic. Tunisan, pachatel brutálního vražedného útoku v Nice minulý týden se do Evropy dostal v září. Stačí připomenout, že jeden z pachatelů vražedných útoků právě před pěti lety v Paříži, které si vyžádaly 129 obětí pronikl do Evropy přes Řecko skryt v uprchlické vlně. A takových případů, kdy se teroristé takto dostali do Evropy je jistě mnohem více. 

Karel Schwarzenberg v rozhovoru také kritizoval absenci zahraniční politiky EU. Má pravdu, ale i to přispívá k nekontrolované migraci. Vezměme si třeba Libyi, která je nelegálním nástupištěm migrantů především z Afriky do Evropy. Za pár měsíců to bude již deset let, co Francie s Británií za blahosklonného přihlížení ostatních členských států EU a Evropské komise přispěly ke svržení diktátora Kaddáfího, nicméně bez jakékoliv představy, kudy by se země měla dále ubírat.

Následovala dekáda chaosu a rozvratu, což byl pro ilegální migraci ideální stav. Jestli se něco změní nedávnou dohodou mezi libyjskou vládou, kterou uznává OSN a vzbouřeneckými silami generála Haftara je otázkou. Navíc nám do Libye přibyly i dva vlivní aktéři, kteří do zdejší situace promlouvají jistě i k nelibosti Evropy – Turecko a Rusko. Ta si za to ale může sama.

Kritika migrační nesolidarity je tudíž tak trochu prvoplánová. Kritizovat by se měla především malá účinnost ochrany vnějších hranic EU a neprozíravá unijní zahraniční politika. Nelze zaměňovat příčiny a následky nezvládané migrace.    

 Publikováno v deníku Právo.                                                                  

(Autor je bezpečnostní analytik)