Miloš Balabán: Nevábné vyhlídky vítěze voleb

Praha 3. listopadu 2020

Zima ještě nezačala a Evropa se ocitla v epicentru druhé vlny covidové pandemie. Západ, jih i východ kontinentu jsou na tom víceméně stejně, míry uzavření ekonomik a společností se již fakticky neliší. A evropské ekonomické perspektivy nemohou být povzbudivé, pokud začíná být covidem ochromováno i Německo a ve stavu „lockdownu“ se nachází druhá nejsilnější ekonomika eurozóny Francie. 

Budou tak stačit prostředky koronavirového fondu obnovy EU schválené na jaře? Stěží. Žádný z evropských politiků se dnes neodváží říct, že vidí světlo na konci tunelu covidové pandemie, jakkoliv je samozřejmě nadějí vakcína. K tomu povede ještě dlouhá cesta.

Buďme pro příští měsíce realisty.  Jistotou jsou skromnější Vánoce, bujaré oslavy Nového roku se konat nebudou. Zimní lyžovačky v Alpách nebo letní dovolenou u moře můžeme po letošních negativních zkušenostech taktéž odepsat.  Jistě je to špatná zpráva především pro ekonomiky ležící na periférii eurozóny, Chorvatsko, Řecko, Itálii a Španělsko, kde turistika pokrývá od patnácti do dvaceti procent ročního HDP.

Mnohem podstatnější bude v situaci dlouhodobého mimořádného stavu, který tady nebyl od druhé světové války udržet soudržnost společnosti.

Problém příhodně pojmenovala generálka izraelské policie Sigal Bar-Tzviová: „Během první vlny pandemie společnosti situaci vcelku zvládali jako sjednocené komunity, teď už se projevuje více individualistický přístup a lidé se starají více o sebe a své vlastní potřeby. Komunitního ducha je mnohem méně“. Generálka ale spíše mluvila o společnosti západní. Lidé žijící v asijských gigantech komunitní duch neztratili.

Naopak naše západní „nároková společnost“ zvyklá na individualismus a bezproblémovost svého fungování narazila na ledovec krize nevídaných rozměrů. Nelze vyloučit, že výrazný propad ekonomiky povede i k silnější nespokojenosti s politikou vlád, k častějším a masovějším projevům občanského vzdoru. Nepovede to k radikalizaci společnosti, která si nakonec bude žádat vládu „obecného blaha“ nebo „obecného pořádku“? 

Na mysl se pak dere otázka, zda vítěz příštích parlamentních voleb v Česku vlastně neutrpí Pyrrhovo vítězství. Rozsah problémů může být tak rozsáhlý, že řešit je bude nad jeho síly. Třeba pak bude nutné jednat nestandardně a sestavit něco jako vládu národní jednoty. Při pohledu na současnou českou politiku to zní jako science fiction. Kdo si ale na počátku letošního roku dokázal představit co nás čeká?

Publikováno v deníku Právo.

(Autor je bezpečnostní analytik)