Abay Kunanbajev: básník, skladatel a myslitel Kazachstánu

Nur-Sultán/Praha 28. října 2020

Pravděpodobně každý, kdo se zajímá o kazašskou kulturu zná  Abay Kunanbayevova.  Všestranný člověk – básník, skladatel, myslitel.  Udělal hodně, aby pozvedl svůj národ, aby lidi  přiblížil k ruské kultuře a hlavně,  aby se  Kazaši připojili ke světové kulturní pokladnici.

Je potřeba říci, že skutečné  jméno  Abay Kunanbayeva je Ibragim Kunanbayev. Jméno „Abay“ je přezdívka, kterou mu dala  milující babička Zere, která pečlivě sledovala jeho životní růst.  „Abay“ znamená v kazašském  jazyce  „opatrný“, pod touto přezdívkou se stal známým v celém Kazachstánu.

Historici získali informace o  pradědovi Abay Kunanbayeva,  slavném batyrovi (válečníkovi) z Kyrgyzska. Narodil se kolem poloviny osmnáctého století a podílel se na obranných válkách proti Džungarům. Ve svých starších letech se Kyrgyzbáj stal bigem (soudcem lidu), který řešil  drobné spory mezi svými lidmi.

Syn Kyrgyzů, Okembay se narodil kolem konce sedmdesátých let 20. století. Zdědil post otce a také se stal bigem.

Abaiův otec, Kunanbay Kazhy se stal nejvyšším sultánem vnějšího okresu Karkaraly – administrativní jednotky, jejíž hranice byly určovány ruskými vůdci. Narodil se v roce 1804, zemřel v roce 1886.

Důležitou roli v životě budoucího básníka hrála jeho babička Zere. Nejenže mu dala přezdívku, která se stala známou, ale také vyučovala kazašský jazyk – progresivní otec trval na tom, aby jeho syn studoval  především ruské školy.

Můžeme tedy říci, že Abay Kunanbayev pochází z kazašské elity své doby, vyšší vzdělání získal  v ruské škole a v mnoha ohledech je ovlivněn ruskou kulturou.

Za prvé stojí za to mluvit o biografii Abai Kunanbajeva.

Budoucí velký osvícenec se narodil 10. srpna 1845 v oblasti Chingiz, v Semipalatinskvolost (podle moderního správního oddělení – ve východní části Kazachstánu). Jak již bylo zmíněno výše, pochází ze šlechtické rodiny soudců a zátok (bohatí lidé).

Jeho vzdělání začalo návštěvou mulláhů, po níž odešel Abay do Semipalatinsku. Zde studoval v madrasas perské a arabské jazyky. Současně navštěvoval ruskou školu postavenou pro děti úředníků a vojenských hodnostářů v Kazachstánu. Po dokončení školy začal  psát první verše.

Ve věku 13 let se Kunanbay snažil učit i v rámci své rodiny. Ve věku 28 let se Abay začal sebevzdělávat a komunikoval především s osvícenými lidmi. Hlavní  roli  v jeho sebevzdělávání hráli ruští političtí exulanti  –  S. Gross, N. Dolgopolov, E. P. Michaelis a další.

Zároveň četl hodně – Puškina, Lermontova, Goethea, Byrona, Krylova. Řada dalších spisovatelů  se stala jeho mentory.  Po přečtení ruských překladů se dále seznámil s prací mnoha evropských spisovatelů, čímž se jeho osobnost velice rozvíjela.  Za zmínku stojí, že se snažil představit evropskou kulturu svému lidu. Německý básník Goethe napsal báseň „Noční píseň poutníka“. Lermontov, zaujatý její krásou, ji přeložil a přizpůsobil ruštině – vzniklo dílo – „Horské vrcholy spící ve tmě noci“. Asi o půl století později  si uvedené dílo  přečetl Abay  Kunanbayev, který báseň  přeložil pod názvem  „The Mountains Sleep in the Dark Night“, která  následně zlidověla.  

Zemřel ve věku 58 let v roce 1904.

Samostatně je třeba říci o dětech Abay Kunanbajeva. Zanechal čtyři syny, jejichž osud se vyvíjel různými směry.

Akylbay byl nejstarším synem. Narodil se v roce 1861 a zemřel v roce 1904.

Druhý syn, Abdirahman, se narodil v roce 1868. Jeho otec ho poslal do školy, aby získal vzdělání v Tyumenu. Poté studoval na Mikhailovské dělostřelecké škole v Petrohradě. Bohužel však ze zdravotních důvodů nemohl nastoupit studium na vojenské akademii. Abdirahman zemřel v roce 1895 na tuberkulózu.

Třetí syn byl Magaui, který se narodil v roce 1870.  Studoval v Semipalatinsku a po studiu se vrátil  do své rodné vesnice, kde začal psát básně. V průběhu doby získal místo biya. Zemřel v roce 1904.

Konečně čtvrtý syn Turagul, narozený v roce 1875, se stal veřejným představitelem politické strany „Alash Orda“. Měl rád literaturu a podle odborníků přeložil do kazašského jazyka některá díla od Jacka Londona,  Maxima Gorkého a dalších spisovatelů. Bohužel se většina překladů  nezachovala. Zemřel v roce 1934 v Chimkentu.

Hlavní odkazy Abay Kunanbajeva jsou  v Kazachstánu dobře známy, jsou to  „Slova edifikace“ – v původním „Kara soz“ („Černá slova“). Vyučují se ve školách, přednášejí se v institucích. Jedná se o 45 krátkých podobenství, prezentovaných v poetické podobě.

Básník je napsal již ve velmi zralém věku.   V „Slovoch edifikace“ nebylo nic nového – jen soubor nejčastějších pravidel a norem, které se týkaly především morálky a norem společenského chování. Nicméně se  dali  vykládat v jednoduché, srozumitelné podobě, a tak se  rozšířily mezi obyčejný kazašský lid a  pomáhaly vytvářet vyšší morálku.

Uvedené básně Abay Kunanbayeva byly přeloženy do ruštiny. Sbírky byly publikovány třikrát – v letech 1945, 1954 a 1979. Byla snaha přeložit uvedené dílo do německého jazyka, ale kvůli nižší umělecké hodnotě nebyla práce nikdy dokončena.

Knihy Abay Kunanbayev jsou také velmi populární. V Kazachstánu, v jeho  vlasti, existuje dokonce zvláštní disciplína abaijských studií, jejichž cílem je studovat jeho dědictví a hledat skryté významy.

Během života spisovatele nebylo  vytištěno žádné z jeho děl. První kniha se objevila až v roce 1909 – byla to sbírka „Básně kazašského básníka Ibragima Kunanbajeva“. Následně byla v roce 1922 dvakrát přetištěna v Kazani a Taškentu.

Od roku 1933 až do současnosti byly publikovány mnohé práce Abay Kunanbajeva. V roce 1940 byla publikována kniha „Lyrics and Poems“, v roce 1945  „Oblíbené“. Díla byla aktivně vydávána v ruštině a kazašském jazyce, v Kazachstánu SSR (později v Kazachstánu) a RSFSR.

Hlavním úspěchem Abai Kunanbajeva je to, že se snažil co nejvíce přiblížit kazašskou kulturu ruské. Aktivně překládal díla klasiků a současníků do kazašského jazyka a snažil se je co nejvíce zpřístupnit lidem.v Kazachstánu.

Mnoho z jeho prací zlidovělo. To se ukázalo být velkým přínosem pro rozvoj kultury. V podmínkách, kdy malé  procento obyvatelstva země umělo číst,  to byly lidové písně, které se ukázaly jako nejúčinnější způsob, jak přenést určité myšlenky do všech vrstev obyvatelstva.

Abay získal  vzdělání v ruské škole, spolupracoval  s exulanty a  dalšími studenty.  Jeho prudké odmítnutí některých tradic se následně projevilo v Slovoch edifikace.

Napříkla odsoudil mnoho barbarských tradic, které existovaly mezi obyčejnými lidmi. Chamtivost nebo uctívání silnějších – Abay se snažil vymýtit tyto negativní rysy ve společnosti. Zvláštní pozornost si zasloužil jeho postoj vůči ženám. Stejně jako ve všech zemích střední Asie, před příchodem Rusů, byly ženy prakticky otroky. Neměly  žádná práva, byly nejprve  vlastnictvím otců a následně  manželů.  Když kazašský muž zabil ženu, která mu nepatřila – vražda nebyla potrestána.

Snažil se poukázat na vinu a chamtivost lidí. Mnoho kazašských škol studuje báseň Iskander (to bylo jméno Alexandra Velikého v Asii) v originále nebo v překladu. Tady velký dobyvatel vede rozhovor se svým učitelem, Aristotelem. Poukazuje na mladého, zapáleného člověka a na nesmyslné hromadění majetku.

Stojí za zmínku, že téměř ve všech „Edičních slovech“ jsou ruští lidé  zmíněny jako celek. Z básníkova projevu je vidět, že se snaží,  aby byl extremismus potrestán.   Uveďme  alespoň citát z „Druhého slovního znění“ věnovaného Rusům: „Jejich síla spočívá v tom, že se neúnavně učí  řemesla, pracují a neztrácejí   čas ponižováním a rozporem mezi sebou. O osvícených a vznešených Rusech není pochyb ani mezi jejich  služebníky. „

Vyzval všechny bohaté Kazachy  (a on sám následoval tuto radu), aby vyslali děti k získávání vzdělávání  k ruským učitelům. A také, aby  na vedoucí funkce dávali pouze ty, kteří absolvovali  ruské školy. Abay Kunanbayev věřil, že právě studiem  ruského jazyka budou mít obyčejní Kazaši  přístup ke světové pokladnici znalostí.

Jeho díla jsou v současné studována v poměrně výrazně zkrácené podobě – ​​mnoho pasáží je pečlivě vyřezáváno jako zastaralé.

Vzpomínka na velikého osvícence stále žije. V době, kdy zemřel – na počátku dvacátého století – nebylo fotografování  lidí běžné a jeho fotografie se nezachovaly. Bylo však zachováno mnoho slovních popisů, které umožňují poměrně přesně určit jeho vzhled.

Básníkovu podobu se snažili zachovat v paměti národa  vydáním poštovní známky. První z nich se objevila v roce 1965. Známka byla  za  cenu 4 kopejek  s tváří  Abay Kunanbayeva. O hodně později, v roce 1995, byly vydány další dvě známky, které již dosáhly hodnoty 4 a 9 kopejek.

Při vytváření vlastní národní měny nezapomínali  odborníci také na velké osobnosti. Na této konkrétní bankovce je básník zobrazen   v nominální hodnotě  20 tenge, vydaný v roce 1993.

Je vhodné připomenout, že v mnoha městech Kazachstánu se u příležitosti narozenin  Abay Kunanbajeva konají literární četby jeho knih a básní.

Ještě více pozornosti bylo  věnováno básníkovi při příležitosti přejmenování ruských vesnic a malých měst nacházejících se na území Kazachstánu. Desítky osad bylo po rozpadu  SSSR přejmenováno v 90. letech po Abay  Kunanbajevovi.

Mezi živé příklady patří Michurinsk, Sukhinovka, International, Avant-garde, Shavrovka. Všechny  tyto osady byly později přejmenovány na počest Abaye.

V mnoha velkých městech Kazachstánu byly postaveny památníky  Abay Kunanbajeva –  Almaty, Astana, Ust-Kamenogorsk, Semipalatinsk.

Také ulice jsou pojmenované po Abay  téměř v každém velkém městě (a mnoho malých měst) Většina z nich získala nové jméno poté, co Kazachstán získal nezávislost.

Jedním z nejslavnějších kazašských spisovatelů je Mukhtar Auezov. Jen málo lidí ví, že je skvělým synovcem osvícení. No, nejslavnější Auezov přinesl historický román „Cesta Abay“, věnovanou slavnému předkovi.

Za zmínku stojí také další kazašský básník – Shakarim Kudaiberdiev. Byl synovcem Abay.

Zdroj: wiki. archiv

SveP.