Miloš Balabán: Vítězové a poražení

Praha 23. října 2020

Po teroristických útocích v USA 11. září 2001 jsme mohli často slyšet frázi, že odteď „svět nebude takový jako dřív“. Nebyla to ale až tak úplně pravda, velmi záhy se v politice i ekonomice vše vrátilo do starých vyježděných kolejí a tento stav pokračoval i po globální ekonomické a finanční krizi v roce 2008, jakkoliv dost otřásla vírou v západní liberální řád.

Ve světle globální pandemie koronaviru si lze opět položit otázku, zda tentokrát skutečně zásadním způsobem nemůže změnit směřování světa a poměr sil v něm. Na kategorickou odpověď je možná ještě brzy, vždyť pandemie je tu s námi jen necelý rok. Přesto jsou patrné některé trendy, kterých si musíme všímat.

Na prvním místě je to schopnost čelit pandemii. Země, které byly a jsou stále schopné čelit covidu prostřednictvím efektivního a pružného vládnutí a disciplinovaností populace, což jsou dva základní předpoklady pro udržení ekonomiky a společnosti v chodu i v nelehkých podmínkách mohou aspirovat na to, že z krize mohou vyjít posíleny. Bude to mít i vliv na jejich budoucí postavení v globálním měřítku.

Dobře si zatím vede Německo, Austrálie, Korea a Čína, navzdory tomu, že byla „zemí nula“ covidové pandemie. Poslední prognóza Mezinárodního měnového fondu uvádí, že čínská ekonomika bude jedinou velkou světovou ekonomikou, která se dostane do černých čísel: letos má čínský HDP vzrůst o 1,9 procenta a v roce 2021 dokonce o 8,2 procenta. Odhad poklesu globálního HDP je přitom letos pět procent a v případě prohloubení krize až osm procent.

V poli poražených, kteří pandemii zvládají špatně se ocitají Spojené státy, Velká Británie, většina členů EU, bohužel včetně Česka a také Rusko. Kolosální cenu za pandemii zaplatí chudé státy, především v Africe. Podle údajů Světové banky až desetina obyvatel planety upadne do absolutní chudoby. Znamená to denně vyjít s příjmem 1,9 dolaru.

Schopnost čelit pandemii a jejím dopadům se s velkou pravděpodobností promítne i do globálního mocenského uspořádání. V potaz je zde přitom nutné vzít i to, že se státy budou uzavírat více do sebe, společnosti se budou více spoléhat na národní stát a jeho vládu, nikoliv na nadnárodní, nebo multilaterální uskupení. S tím půjdou ruku v ruce deglobalizační trendy, které se promítnou i do fungování ekonomik. A znovu se vrátí otázka, který model společenského uspořádání je efektivnější – autoritářský stát nebo liberální demokracie?

Ve hře je hodně. I pro Česko. Platí, že v tomto momentu nejde jen o zabránění nejhoršímu, kolapsu zdravotnictví, potažmo státu ale určitě i o to, jak si budeme stát v příští dekádě století, která může být hodně geopoliticky  složitá. 

Publikováno v deníku Právo.

 (Autor je bezpečnostní analytik)