Inscenace Roberta Carsena zahájí festival Janáček Brno 2020
Brno 25. září 2020
Je festivalovou tradicí, že slavnostní zahájení patří souboru Janáčkovy opery NdB a jeho nové inscenaci některého z děl Leoše Janáčka. Středobodem letošního festivalového ročníku je překotný vývoj v hudbě a umění vůbec v prvních letech 20. století. Jedním z takových přelomových děl na Janáčkově cestě za jedinečným hudebním jazykem je i opera Osud. Právě na ni připadla letos čest zahájit festival a půjde o událost o to významnější, že se do brněnského divadla při této příležitosti vrací jeden z nejlepších operních režisérů Robert Carsen. Brněnské publikum mělo možnost vidět jeho inscenaci Věci Makropulos na festivalu Janáček Brno 2012 v provedení norimberského operního souboru a ročník 2016 zahájil brněnský soubor jeho inscenací Káti Kabanové, která vznikla původně pro Vlámskou operu. Nyní Robert Carsen vytvoří inscenaci své šesté Janáčkovy opery přímo pro Brno a jeho operní soubor jako pokračování svého mimořádného janáčkovského cyklu, který začal před mnoha lety inscenací Její pastorkyně pro Vlámskou operu.
Opera pojednává o snaze skladatele napsat operu a ten skladatel považuje sám sebe za neúspěšného. Co je na této opeře velmi zvláštní, je, že příběh není vyprávěn v normálním časovém rámci a to je pro inscenační tým skutečně velmi zajímavá výzva. Podstatou opery je příběh muže, který píše operu a píše ji, kvůli nešťastným událostem v jeho životě. A protože kompozice opery je velmi osobní čin, neboť skladatel ji musí propojit s tím, co cítí, je cyklicky propojené, jako žádné jiné, na kterém jsem předtím pracoval. Aby bylo možné příběh odvyprávět, musel jsem přijít se svými výtvarníky se zajímavým řešením. V naší inscenaci jsme se rozhodli umístit děj do prostředí konzervatoře, kde se odehrává poslední jednání, a odtud se posouvat v čase. Díky vytvoření postavy mladého Živného, je starý skladatel stále přítomen a role je rozdělena mezi dva tenory.
Robert Carsen
Obou podob skladatele Živného se ujmou dva přední zahraniční pěvci, kteří ale nejsou v janáčkovském repertoáru žádnými nováčky. Italský tenorista Enrico Casari se od svého operního debutu v roce 2006 stal pravidelným hostem významných evropských divadel, kde ztvárnil tenorové party v operách italského i světového repertoáru. S Janáčkovým operním dílem se nesetkává poprvé, vystupoval v roli Janka v Carsenově inscenaci Věci Makropulos v Opéra national du Rhin a Teatro La Fenice a v roli Kudrjáše v Kátě Kabanové v Opéra national du Rhin a Teatro Regio Turin. Již čtvrtstoletí trvající úspěšná kariéra zavedla britského tenoristu Philipa Sheffielda do operních domů od Buenos Aires přes New York až po Tokio a do řady významných evropských souborů. Z Janáčkových postav má na svém repertoáru hned několik rolí – pro Teatro Colón nastudoval Tichona v Kátě Kabanové, pro Opera North Broučka ve Výletech páně Broučkových, ztvárnil také Rechtora v Příhodách lišky Bystroušky a dvojroli Čerevin / Šapkin v opeře Z mrtvého domu. S Robertem Carsenem spolupracoval na inscenaci Bernsteinova Candida (English National Opera, Théâtre du Châtelet, Teatro alla Scala, Tokio a Ósaka). Jejich osudovou láskou Mílou Válkovou bude vynikající česká sopranistka Alžběta Poláčková.
Hudební nastudování je dílem šéfdirigenta brněnského souboru Marko Ivanoviće, který patří ke zkušeným janáčkovským interpretům.
Klíčem k pochopení je hudba. Typicky janáčkovská mluva, která je ovšem v mnoha ohledech experimentální, hledačská, nás uvádí do autorova záměru zobrazit ‚operu v opeře‘ a proniknout do rozervané duše skladatele Živného – tohoto zvláštního hrdiny-antihrdiny. Proti venkovskému realismu a naturalismu Její pastorkyně stojí v Osudu velmi stylizovaná měšťanská intelektuální mluva začátku 20. století. Ačkoliv i zde jsme svědky skvěle zhudebněných situací z tehdejšího reálného života („rozjívení“ puberťáci na konzervatoři nebo „cvrkot“ lázeňských kolonád), samotný příběh je velmi intimní, snový a až surrealistický.
Marko Ivanović
Vysíláme živě do celého světa.
Představení Janáčkova Osudu 14. 10. v 19 h bude již naším třetím živým přenosem v rámci projektu OperaVision. Národní divadlo Brno se stalo součástí OperaVision v roce 2018 a naše dva živé přenosy janáčkovských inscenací Příhody lišky Bystroušky (2018) a Její pastorkyňa (2019) zhlédlo přes 35 tisíc diváků po celém světě. Během přenosů a dalších šesti měsíců v záznamu na OperaVision jsme dostali řadu krásných ohlasů nejen z České republiky, ale třeba z USA, Jižní Koreje, Mexika, Japonska a dalších zemí. Partnerem přenosu bude opět Česká televize, která představení i zaznamená pro ČT ART.
Osud
Opera o třech dějstvích
Hudba Leoš Janáček
Libreto Fedora Bartošová
Hudební nastudování Marko Ivanović
Režie Robert Carsen
Scéna Radu Boruzescu
Kostýmy Annemarie Woods
Světelný design Robert Carsen, Peter van Praet
Choreografie Lorena Randi
Dramaturgie Ian Burton, Patricie Částková
Sbormistr Pavel Koňárek
Osoby a obsazení
Starý Živný, skladatel Philip Sheffield
Mladý Živný, skladatel Enrico Casari
Míla Válková Alžběta Poláčková
Matka Mílina Natascha Petrinsky
Dr. Suda Peter Račko
Lhotský, malíř Jan Šťáva
Konečný Lukáš Bařák
Slečna Stuhlá, učitelka Daniela Straková -Šedrlová
Doubek, dítě Petr Hrůša
Doubek Daniel Matoušek
Poeta / Student Michael Robotka
1. dáma / sl. Pacovská Andrea Široká
2. dáma / Paní majorová Tereza Kyzlinková
Stará Slovenka Jitka Zerhauová
Paní radová Jana Hrochová
Mladá vdova Hana Kopřivová
Inženýr Pavel Valenta
Verva, elév Lukáš Bařák
Součková, elévka Marta Reichelová
Kosinská, elévka Jarmila Balážová
Hrázda, elév Ondřej Koplík
Sklepník Martin Novotný
Sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB, Dětský sbor Brno
Premiéra 28. září 2020, Janáčkovo divadlo
Reprízy: 29. 9., 14. 10. – livestream OperaVision, 28. 11., 29. 11. 2020
MgA. Adéla Biravská
Inscenační tým
Marko Ivanović patří k předním dirigentům a všestranným hudebním osobnostem naší současné hudební i divadelní scény. Na pražském AMU vystudoval obory dirigování a skladba. Je laureátem Mezinárodní soutěže mladých dirigentů G. Fitelberga v Katowicích (2003). Jako dirigent spolupracoval s různými českými a zahraničními orchestry: Česká filharmonie, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Pražská komorní filharmonie, Filharmonie Bohuslava Martinů, Filharmonia Sudecka (Polsko), Toyama Academy Orchestra (Japonsko) ad. V letech 2009–2014 byl šéfdirigentem Komorní filharmonie Pardubice. Od 1. ledna 2015 je šéfdirigentem Janáčkovy opery Národního divadla Brno. Vedle tradičního repertoáru se zajímá o novější tvorbu a nejnovější tituly, které často premiéruje. Jako dirigent opery Národního divadla v Praze mj. nastudoval a uvedl Březinovu operu Zítra se bude…, novou verzi Šlitrovy Dobře placené procházky nebo Válku s mloky Vladimíra Franze. V roce 2011 řídil nastudování opery Její pastorkyňa Leoše Janáčka ve švédském Malmö (inscenace vydaná na DVD). Často bývá zván k dirigování na předních českých festivalech. Jako skladatel se prosadil v mnoha zemích Evropy, zejména na významných festivalových pódiích. Je také autorem hudby k filmům a divadelním hrám. V lednu 2012 měla v Národním divadle v Praze premiéru jeho opera Čarokraj, která byla uvedena v únoru 2015 v Brně. V NdB nastudoval Janáčkovu Věc Makropulos (2014), Její pastorkyňu (2015), českou premiéru soudobé opery T. Adese Powder Her Face (2016), dvojvečer Epos o Gilgamešovi B. Martinů a Dido a Aeneas H. Purcella, který získal cenu Divadelních novin za Hudební inscenaci roku 2016, dvojvečer Modrovousův hrad B. Bartóka / Očekávání A. Schönberga, který byl premiérován v rámci festivalu Janáček Brno 2016, českou premiéru opery Láska na dálku Kaiji Saariaho (2017), Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky (2018) a operu Monument (2020), jejímž je i autorem spolu s D. Radokem. Pro Operu ve švédském Göteborgu nastudoval Janáčkovu Věc Makropulos (2015). Marko Ivanović je vyhledávaným hudebním popularizátorem na koncertech koncipovaných speciálně pro děti a mládež (Česká filharmonie, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Komorní filharmonie Pardubice).
Rozhovor Marko Ivanović – dirigent: https://youtu.be/v7Uf90vbjHY
Robert Carsen, režisér a lightdesignér, se narodil v Kanadě a vystudoval herectví v Torontu a ve Velké Británii. Jeho režijní práce dala vzniknout řadě uznávaných inscenací po celém světě, jako jsou: Giulio Cesare, La Fanciulla del West, CO2, Don Giovanni, Les Contes d’Hoffmann (La Scala); Der Rosenkavalier (Royal Opera); I Pagliacci / Cavalleria Rusticana (Amsterdam); Idomeneo (Madrid, Řím, Kodaň); Die Tote Stadt (Komische Oper Berlin); Die Zauberfl ote, Capriccio, Les Boréades, Rusalka, Alcina, Les Contes d’Hoffmann, Lohengrin, Nabucco, I Capuleti ed i Montecchi, Manon Lescaut (Opéra national de Paris); Arabella, Hänsel und Gretel, Pique Dame (Curych); Les Fetes vénitiennes, Platée (Opera Comique); Singin’ in the Rain, My Fair Lady, Candide (Théâtre du Chatelet); Příhody lišky Bystroušky, Z mrtvého domu, Káťa Kaba nová, Věc Makropulos, Její pastorkyňa (Opéra National du Rhin); A Midsummer Night’s Dream, Rigoletto (Festival d’Aix-en-Provence); Oceane, L’amour des Trois Oranges, Macbeth (Deutsche Oper Berlin); Falstaff (MET, La Scala, Royal Opera House); Wozzeck, Agrippina, Platée, The Turn of the Screw, (Theater an der Wien); Rinaldo, L’incoronazione di Poppea (Glyndebourne); Richard III (Benátky, Antverpy, Ženeva, Düsseldorf, Štrasburk); Ariadne auf Naxos (Mnichov, Berlín, Kodaň); Armide (Champs-Élysées); Dialogues des Carmélites (Covent Garden, La Scala, Madrid, Amsterdam, Vídeň, Toronto, Kolín nad Rýnem, Antverpy, Theatre an der Wien, Chicago, Nice); Tannhäuser (Paříž, Tokio, Barcelona); Fidelio, Carmen (Amsterdam); Der Ring des Nibelungen (Kolín nad Rýnem, La Fenice, Šanghaj, Madrid a Barcelona); Otello, Falstaff and Macbeth (Kolín nad Rýnem); Der Rosenkavalier (Salcburk); La traviata (znovuotevření Teatro La Fenice, Benátky); Elektra (Valencie, Florencie, Tokio, Paříž); Eugene Onegin (MET, San Francisco, Ženeva, Toronto, Washington); Il Trovatore (Bregenz Festival); Iphigénie en Tauride (Théâtre des Champs-Élysées, Chicago, San Francisco, Royal Opera, Madrid, Toronto); Káťa Kabanová (Madrid, La Scala); Lucia di Lammermoor (Curych, Mnichov); Mitridate (Brusel, Vídeň); Orfeo ed Euridice (Chicago, Toronto). Z činoher režíroval The Tempest (Comédie-Française), Mother Courage (Piccolo Teatro Milan), Rosencrantz and Guildenstern Are Dead (New York) a The Beautiful Game (West End). Robert Carsen byl rovněž ředitelem a designérem výstavy o životě Marie Antoinetty a výstavy Bohemes v Grand Palais. Pro École Nationale Supérieure des Beaux Arts připravil výstavu o životě a díle Charlese Garniera a pro Musée d’Orsay výstavy L’impressionnisme et la mode a Splendeurs et miseres. Jeho inscenace Věci Makropulos a Káti Kabanové byly uvedeny i v Janáčkově divadle. Osud je první produkcí Roberta Carsena, která vznikla v ČR.
Rozhovor s Robertem Carsenem: https://youtu.be/AMnxY2H8W0w
Rozhovor s Robertem Carsenem-otázky od novinářů: https://youtu.be/kXWTVTQ6YwU
Radu Boruzescu, scénograf, je absolventem Akademie umění N. Grigoresca v Bukurešti, obor divadelní a filmová scénografie a kostým. Od roku 1973 žije ve Francii. Společně se svou manželkou, kostýmní výtvarnicí Mirunou Boruzescu (1945–2014), realizovali řadu projektů pro film, televizi, divadlo, operu, balet. Jejich práce byla předmětem několika výstav. Pro divadla ve Francii vytvořili inscenace: Gozziho Princezna Turandot a Atlantida (Théâtre National de Chaillot), Čechovův Racek, Ibsenova Divoká kachna, Ionescův Jacques nebo kapitulace, Pirandellovo Dnes večer improvizujeme (Théâtre de la Ville de Paris) ad. Spolupracovali se zahraničními divadly, jako jsou Münchner Kammerspiele, Piccolo Teatro Milano, The Acting Company New York, Arena Stage Washington, D.C., The Guthrie Theater Minneapolis, Théâtre National d’Helsinki, La Mama New York atd., kde vytvořili řadu operních inscenací – např.: Così fan tutte, Don Giovanni, Kouzelná fl étna, Carmen pro Welsh National Opera a Festival d’Aix-en-Provence; Fidelio pro Nederlandse Opera a Maggio Fiorentino; Adelson e Salvini a Faustovo prokletí pro Divadlo Bonn; Rigoletto, Falstaff, Macbeth, Trubadúr pro Bregenzer Festspiele; Parsifal, Faust, Carmen, Piková dáma, Triptych pro Vlaamse Opera a Grand Théâtre de Luxembourg; Pelléas a Melisanda, Salome pro Teatro Regio di Torino, Teatro Real Madrid a Teatro Comunale Florence; Slavík, Oidipus Rex, Ohnivý anděl, Lady Macbeth Mcenského újezdu, Smutek sluší Elektře, Richard III pro Vlaamse Opera; Věc Makropulos, Rigoletto pro Opéra national du Rhin, La Fenice, La Monnaie, Velké divadlo Moskva. Radu a Miruna spolupracovali s mnoha režiséry, např. Fernando Arrabal, Antoine Bourseiller, Liviu Ciulei, Rudolph Nureyev, Lucian Pintilie, Claude Régy, Jean -Claude Riber, Andrei Serban, Alan Schneider. Často spolupracovali s Robertem Carsenem, podíleli se na činoherních inscenacích: Brechtova Matka Kuráž pro Piccolo Teatro, Shakespearova Bouře pro La Comédie Française; a na operách: Faust, Il trittico, Macbeth, Fidelio, Salome, Mitridate, Richard III, Věc Makropulos, Z mrtvého domu, Don Carlos, Orfeo pro Le Grand Théâtre de Geneve a na nových produkcích: Fenelonův JJR, občan Ženevy, Rigoletto, Camprovy Benátské slavnosti, Komedianti a Sedlák kavalír. Radu a Miruna Boruzescu se mimo jiné podíleli na různých kinematografických projektech, např. Les Noces de Pierre (Pita a Veroiu) oceněné na festivalu v Cannes, Félix et Otilia (Mihu) oceněné na festivalu v Benátkách, Sweet Movie, Montenegro (Makavejev), Un eté inoubliable, La colonie pénitentiaire (Pintilie).
Annemarie Woods je spoluvítězkou Ring Award Graz a European Opera Prize (s režisérem Samem Brownem), v roce 2017 byla nominována na Irish Times Irish Theatre Award v kategorii Nejlepší kostým za inscenaci Radamista, v roce 2016 byla nominována na International Opera Awards, v roce 2015 byla nominována na Austria Music Theater Prize v kategorii Nejlepší design za operu La Favorite. Z nedávných inscenací, pro které vytvořila scénu a kostýmy: Billy Budd (Den Norske Opera and Ballet), Eugene Onegin (Scottish Opera), Netopýr (Wermland Opera), Radamisto (Northern Ireland Opera), Španělská hodinka a Gianni Schicchi (Opéra national de Lorraine), Turn of the Screw (Northern Ireland Opera, Nevill Holt), Macbeth (Northern Ireland Opera, Welsh National Opera), Agrippina (Irish Youth Opera), Don Giovanni (Bergen National Opera, Northern Ireland Opera), Hair Staadtstheater, Darmstadt), La Favorite (Oper Graz), Salome (Oper Köln, Northern Ireland Opera), La Cenerentola (Luzerner Theater), The Triumph of Time and Truth / The Triumph of Beauty and Deceit (Händel Festival Karlsruhe), Der Zigeunerbaron (Stadttheater Klagenfurt), Jakob Lenz (English National Opera), Káťa Kabanová (Landestheater Coburg), Sigurd der Drachentöter (Bayerische Staatsoper Munich), The Importance of Being Earnest (Opéra national de Lorraine), I Capuleti e I Montecchi (Teatro Sociale Como), Albert Herring (Aldeburgh). Z nedávných inscenací, pro které vytvořila kostýmy: A Midsummer Night’s Dream (Deutsche Oper Berlin, Montpellier), La traviata (Komische Opera Berlin), Pagliacci/Cavalleria Rusticana (Dutch National Opera), Madama Butterfly (Zürich Opera, Montpellier), Sweeney Todd (Zürich Opera), Pity (Royal Court Theatre). Z nedávných inscenací, pro které vytvořila scénu: Rinaldo (Oper Frankfurt), L’elisir d’amore (Northern Ireland Opera, Oslo Opera, Nevill Holt), My Fair Lady (Karlsruhe), Candide (Opera National de Lorraine).
Lorena Randi začala svou kariéru jako tanečnice, aby se posléze etablovala jako choreografka. Po studiu na Royal Ballet School absolvovala v roce 1995 na London Contemporary Dance School. Po absolutoriu spolupracovala jako tanečnice s Michaelem Clarkem (1998–2006) a později působila u Marka Morrise, ve Fabulous Beast Dance Theatre, u Aletty Collins a Arthura Pita. Její divadelní a operní choreografie zahrnují díla, jako jsou: Oceane, režie Robert Carsen (Deutsch Opera); Once In a Lifetime, režie Richard Jones (Young Vic, London); Sweeney Todd, Sunday in the Park with George a Into the Woods, režie Lee Blakeley (Théâtre du Châtelet, Paris; Houston Grand Opera a San Francisco Opera); Candide a The Importance of Being Earnest, režie Sam Brown (Opéra national de Lorraine); Queen of Spades, režie David Alden (English National Opera); Triumph/Triumph, Händel/Barry (Karlsruhe Opera); Cotton Panic (Manchester International Festival); Die Fledermaus (Wermland Opera, Švédsko); Le Nozze di Figaro (Nevill Holt, UK). Lorena Randi také pravidelně působí v oblasti vizuálního umění, módy a hudby. Tyto spolupráce zahrnují: probíhající projekt s Martinem Creedem Work1020, který je hrán v muzeích a divadlech v Edinburghu, Londýně, Chicagu, New Yorku, Kjótu, Bruselu a Utrechtu. Dalším projektem je Sink, dílo pro 24 akvabel s Janice Kerbel (Glasgow). S fotografem Nickem Knightem a Maisonem Margielou spolupracovala na filmu o módě pro ‚SHOWstudio‘. Rovněž pracovala s Adele, Willem Youngem, fi rmami Adidas a Nike.
Peter van Praet začal svoji kariéru jako vedoucí technického osvětlovacího oddělení ve Vlaamse Opera. Jako světelný designér pravidelně spolupracuje s režisérem Robertem Carsenem a podílel se na řadě jeho inscenací, např. Janáčkových oper Její pastorkyňa, Káťa Kabanová, Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos, Battistelliho opery Richard III (Vlaamse Opera), Fénelonovy Citoyen de Geneve (Ženeva), Rusalka a Capriccio (Opéra national de Paris), Fidelio (Amsterdam, Florencie), Tosca (Barcelona), Der Rosenkavalier (Salzburg Festival), La traviata (Benátky), Elektra (Tokio), Iphigénie en Tauride (Lyric Opera of Chicago, San Francisco, COC Toronto), The Turn of the Screw (Theater an der Wien), Rinaldo (Glyndebourne Festival) a Candide (Théâtre du Châtelet, La Scala, Milan, English National Opera), Les Boréades (Paříž, New York), A Midsummer Night’s Dream (Barcelona), Semele (Curych) a další. Rovněž pravidelně spolupracuje se španělskou divadelní skupinou La Fura dels Baus, pro kterou vytvořil světelný design např. pro Der Ring des Nibelungen (Valencia) a Le Grand Macabre (Barcelona, La Monnaie Brusel, Řím, ENO). S režisérem Pierrem Audim spolupracoval na inscenacích oper Orlando furioso (Paříž, Nice) a Les Troyens (Dutch National Opera).
Ian Burton se narodil a studoval v Yorkshiru, je absolventem Leeds University (1963) a titul PhD získal na Bristol University (1981). Je spisovatelem a jako dramaturg spolupracuje s režisérem Robertem Carsenem od roku 1987. Publikoval osm dílů poezie – Liberty of the Clink, Book of Poems, Koto, Plain Song, Trying to get to the Island by Night, Low Mass, Dorset Street a Rouflaquettes. Jeho díla byla rovněž otištěna v řadě časopisů, např. Ariel, The Body Politic, Stand, The Poetry Review a vybrána Tedem Hughesem do několika Antologií Rady umění. Je autorem knihy o hudbě a dramatu Listen pro Cambridge University Press. Pět jeho her – Genroku Kabuki, The Lovers’ Exile, Chikamatsu, Shunkan a The Subscription List – bylo vysíláno na BBC Radio 3. Je autorem textu The Wedding of the Moon and Sun zhudebněného holandským skladatelem Eduardem Alexanderem. Pro BBC Radio napsal hru Mask o Henry Purcellovi (1995) jako součást oslav 300. výročí od jeho úmrtí, pro Radio 3 napsal hru o Francisu Poulencovi The Foot of the Cross nebo Muzzle of a Gun (1998). Je divadelním režisérem a v roce 1994 získal cenu za nejlepší divadelní produkci od kraje Antverpy za produkci tří jednoaktovek Petera Maxwella Daviese – Eight Songs for a Mad King, Vesalii Icones a Miss Donnithorne’s Maggot. Pro Transparant Chamber Music Theatre nastudoval Mozartovu Zaide (1995), Mahagonny Songspiel a Happy End (1997) a napsal biografickou hru o E. W. Korngoldovi Between Two Worlds provedenou na Covent Garden Festival (1996). V roce 2003 vytvořil show pro Ute Lemper nazvanou Nomade provedenou v pařížském Châtelet a zaznamenanou na DVD. Je autorem více než 50 článků do operních programů a časopisů pro Wiener Staatsoper, Metropolitan Opera (New York), English National Opera, Vlaanderen Opera, Oper Köln, Deutsche Oper am Rhein, Opéra national de Paris (Bastille a Salle Garnier), Grand Théâtre de Geneve, Grand Théâtre de Bordeaux, Festival d’Aix-en-Provence, Muziektheater Amsterdam, Welsh National Opera ad. Píše také scénáře pro balety, např. Cinderella (Northern Ballet Theatre), a divadelní hry – Entering the Whirlpool (1981), Rokumeikan (překlad Mishimaovy hry, 1987), trilogie Love -Suicide adaptovaná z japonské hry The Love Suicide of Sonezaki, The Courier on the Road to Hell (1991–1992), Deranging Angels (1993) a Men’s Doubles (1998). Pro mladého štrasburského skladatele Borise Boulanger-Haase napsal libreta podle Shakespearova Tita Andronica a Dostojevského Bílých nocí. Je také autorem libret k pěti operám: Richard III (Antverpy, 2005), JJR; Citoyen de Geneve (Ženeva, 2010), The Duchess of Malfi (ENO, 2009), Pop’pea (Châtelet, 2011) a CO2 (La Scala, 2015). Pro Giorgia Battistelliho napsal libreta podle Shakespeara Julius Cesare & Pericles (pro Teatro dell’Opera di Roma), pro Deutsche Oper Berllin libreto podle Pasoliniho Il teorema di Pasolini, pro Sashu Raskatova libreto podle Orwellovy Farmy zvířat (Amsterdam).
Rozhovor Ian Burton – dramaturg: https://youtu.be/noWx5s-JrKU
V hlavních rolích
Alžběta Poláčková je od roku 2003 sólistkou Opery Národního divadla v Praze, kde nastudovala role, jako jsou Mozartova Pamina (Kouzelná flétna), Donna Elvira (Don Giovanni) a Hraběnka (Figarova svatba), Eurydika (Gluck: Orfeus a Eurydika), Smetanova Mařenka (Prodaná nevěsta) a Jitka (Dalibor), Dvořákova Terinka (Jakobín), Druhá žínka a titulní Rusalka, Fibichova Margit (Pád Arkuna), Janáčkova Kristina (Věc Makropulos), Bystrouška (Příhody lišky Bystroušky), Karolka a Jenůfa (Její pastorkyňa), Málinka/Etherea/Kunka (Výlety páně Broučkovy), Martinů Maria, Mariken a Soprán (Hry o Marii) a titulní Juliette, Giannetta (Nápoj lásky), Micaela (Carmen), Marguerite (Mefistofeles), Mluvící kniha a Mořská panna (Ivanović: Čarokraj) či Princezna (Kašlík: Krakatit). V červnu 2011 vyvolala mimořádnou pozornost jako Lise v opeře Philipa Glasse Les Enfants terribles uvedené v rámci Pražského quadriennale scénografie a divadelního prostoru. V divadle Archa se podílela na projektu Danse Macabre. V roce 2003 vystoupila na festivalu Smetanova mladá Litomyšl jako Smetanova Mařenka. Na jaře 2014 se účastnila jako Druhá žínka koncertních provedení Rusalky s dirigentem Ivánem Fischerem a Budapešťským festivalovým orchestrem (Budapešť, Dortmund, Bruggy). V této roli absolvovala svůj debut v pařížské Opéra Bastille (2015), následoval debut s BBC Symphony orchestra v roli Jitky (Dalibor) pod taktovkou J. Bělohlávka. Jako Rusalka účinkovala v červenci 2014 v inscenaci režiséra J. Heřmana před otáčivým hledištěm v Českém Krumlově. Na festivalu v Glyndebourne účinkovala v roce 2016 jako Lišák v Janáčkových Příhodách lišky Bystroušky. Koncertně vystoupila např. ve Vídni na festivalu Musikerlebnis Mitteleuropa a v Krakově na Österreichische Europa-Tage. Spolupracuje s orchestrem Virtuosi di Praga, s Filharmonií Bohuslava Martinů ad. Několikrát účinkovala v rámci festivalů Pražské jaro a Smetanova Litomyšl. Spolu s ArteMiss triem natočila CD Dmitri Šostakoviče Vokálně instrumentální suitu na slova A. Bloka. Sopránovým sólem se podílela na nahrávce Janáčkova Věčného evangelia s dirigentem Tomášem Netopilem (Supraphon, 2014). Spolupracovala s řadou významných dirigentů, např. s Jiřím Bělohlávkem, Asherem Fishem, Ivánem Fischerem, Tomášem Netopilem, Oliverem Dohnányim, Ondrejem Lenárdem, Jakubem Hrůšou, Tomášem Hanusem či Jaroslavem Kyzlinkem.
Rozhovor Alžběta Poláčková – MílA Válková: https://youtu.be/TLbVIZGqBq0
Mladý italský tenorista Enrico Casari debutoval jako Bastien (Bastien und Bastienne) v Teatro Bibiena, Mantova. Ve stejném roce zvítězil v Mezinárodní pěvecké soutěži Rinalda Pelizzoniho v Parmě. Spolupracuje s řadou předních divadel, vystoupil ve Figarově svatbě v bruselském La Monnaie, jako Tamino (Kouzelná flétna) a jako Brighella (Ariadne na Naxu) v Opéra Royal de Wallonie v Liège. V sezoně 2010/2011 ztvárnil Janka (Věc Makropulos) v Opéra National du Rhin v režii Roberta Carsena, Tamina (Kouzelná flétna)v Opéra de Rouen a v Palais des Beaux Arts v Bruselu. K jeho dalším vystoupením v sezoně 2011/2012 patřil Galakoncert v Penang a Kuala Lumpur, Kudrjáš (Káťa Kabanová) v režii Roberta Carsena. V sezoně 2012/2013 to byly: Beppe (Pagliacci) v Opéra Royal de Wallonie v Liège po boku Josého Cury; debutoval ve Verdiho Requiem v rámci koncertní série v Belgii, Věc Makropulos režírovaná Robertem Carsenem v Teatro La Fenice. V roce 2015 he byl opět pozván do Opéra de Monte-Carlo jako Beppe (Pagliacci) a debutoval v Haydnově Stvoření u příležitosti oslav tisíciletého výročí katedrály v Liège. V sezoně 2015/2016 účinkoval v inscenaci Lucia di Lammermoor v Opéra de Rouen, Limoges a Remeši; ve Věci Makropulos v Opéra National du Rhin. Ztvárnil roli Des Grieux (Manon Lescaut)spolu s Sumi Jo a Mozartovo Requiem v Opéra Royal de Wallonie. V sezoně 2016/2017 zpíval Kudrjáše (Káťa Kabanová) v Teatro Regio of Turin, Alberta (La Gazzetta) v Israelské opeře, Tel Aviv. V sezoně 2017/2018 vystoupil v inscenaci opery Adriana Lecouvreur po boku Roberta Alagni a v I Puritani v Opéra de Monte-Carlo. Ztvárnil roli Narrabotha (Salome) v inscenaci Roberta Carsena a pod taktovkou Gianandrea Noseda v Teatro Regio of Turin. V téže roli debutoval ve Teatro Filarmonico ve Veroně a vystoupl v nové produkci Carmen ve veronské Aréně. Z nejnovějších angažmá to jsou role jako Narraboth (Salome) v Teatro Comunale di Bologna, inscenace A Quiet Place na turné po Nizozemí a Lucembursku.
Britského tenoristu Philipa Sheffielda jeho čtvrt století trvající kariéra zavedla kolem celého světa od Buenos Aires přes New York po Tokio. V opeře debutoval v Monteverdiho Orfeovi pod taktovkou Rogera Norringtona. Ztvárňuje především charakterové a lyrické role, které odpovídají jeho naturelu. Výběr z angažmá v nedávných sezónách: Rev. Horace Adams (Peter Grimes) pro Oper Köln, Opéra de Monte-Carlo a Ópera de Oviedo; Edward IV (Richard III) v Teatro La Fenice; Snout (A Midsummer Night’s Dream) v Hyogo Performing Arts Center, Japonsko; Harry (La fanciulla del WestI) pro English National Opera; Čerevin (Z mrtvého domu) v Opéra national du Rhin a Jacob Schmidt (Aufstieg und Fall der Stadt Mahagonny) pro Fura dels Baus v Aténách. Významnou část jeho momentálního repertoáru tvoří role jako Tichon (Káťa Kabanová, Teatro Colón); Dr Caius (Falstaff) a Rev. Horace Adams (Peter Grimes, Opera Vlaanderen); Valzacchi (Der Rosenkavalier, Opera North); Don Basilio (Le nozze di Figaro, Glyndebourne); různé role v inscenaci Candida v režii Roberta Carsena (English National Opera, Théâtre du Châtelet, Teatro alla Scala Tokio a Osaka). Světová premiéra opery The Tell-Tale Heart pro Royal Opera House; Claude pro Opéra de Lyon a Der Turm pro Les Théâtres de la Ville de Luxembourg. Rychle získal výbornou reputaci jako specialista na soudobou hudbu a ztvárnil hlavní role v řadě světových premiér v divadlech, jako jsou Opera North, Royal Opera House, Théâtre du Châtelet, Opera Vlaanderen, Opera di Roma, München Biennale, London Sinfonietta, ztvárnil roli Alonsa (Adès The Tempest) v Opéra national du Rhin. Spolupracoval s řadou světvě uznávaných dirigentů a režisérů, jako Olivier Pi, David Alden, Robert Carsen, David Pountney, Waut Koeken, Kazushi Ono, Mark Elder, Marcus Stenz, Paul Daniel, David Parry, Enrique Mazzola, Marko Letonja a Stuart Stratford. Koncertoval například v londýnském Barbican, Royal Albert Hall, Royal Festival Hall, Concertgebouw Amsterdam a s Berliner Philharmonie.
Videa:
Rozhovor Patricie Částková – dramaturg: https://youtu.be/4I5W88s6g9U
Promo video „osudová setkání“: https://youtu.be/g8b5liR5_6k
Promo video – jak se zkouší Osud: https://youtu.be/Nt2pkOEWnoE