Miloš Balabán: Krizoví manažeři bez oddechu

Praha 24. září 2020

Profesor Roman Prymula přichází na ministerstvo zdravotnictví jako krizový manažer v mimořádné situaci covidové pandemie. Určitě to nebude mít lehké v situaci, kdy nejen resort zdravotnictví ale i celá země prochází od března permanentním stres testem. Jeho konec lze těžko odhadnout. Mimořádná situace může trvat až do sněmovních voleb za rok. Rozhodnost i ráznost v rozhodování spojená s institucionální kompetencí je tudíž potřeba jako sůl. Je proto směšné ohrnovat nos nad tím, že nový ministr je plukovník v záloze. 

Nový ministr ve vládě ovšem není prvním krizovým manažerem. Tím je i docent Karel Havlíček, který musí zvládnout resort průmyslu a obchodu a resort dopravy. V obou resortech se rozhoduje o technologické, energetické a dopravní budoucnosti země nejen v příští dekádě. Jeho předchůdci na to asi neměli, proto nevydrželi v ministerských křeslech ani rok. 

Není ale tato vláda vlastně v současné situaci sborem krizových manažerů? A dost možná, že jím budou i vlády příští až covid pomine. Proč? Protože se už nacházíme fakticky v permanentní mimořádné situaci – nemyslím tím jenom dílčí krize, ale i dynamiku proměňujícího se světa, který se nám dramaticky mění před očima. Covid to jen zvýraznil.

Elitní komentátor Financial Times Martin Wolf před časem tu dramatičnost přesně pojmenoval: za prvé se vztahy mezi Čínou a Západem, tedy hlavně mezi Spojenými státy a Čínou změnily k horšímu. Přichází doba velmocenského soupeření, a to jiného, než tu bylo třeba před padesáti lety v době soupeření mezi SSSR a USA. Jde o největší změnu za posledních dvě stě let. 

A za druhé už finanční krize přinesla obrovské vládní zásahy do ekonomiky a nyní tu máme krizi, která vyžaduje ještě větší a komplexnější státní zásahy. Změní to rovnováhu mezi společností a vládou a ekonomikou ve prospěch vlády.

Krize bude jistě trvat ještě dlouho a mohou jí s velkou pravděpodobností zostřovat i geopolitické a geoekonomické šoky vyvolané i změnami klimatu nebo migračními vlnami. Vážnou zkouškou může být i proces deglobalizace. 

V takové konstelaci bude každé premiérské i ministerské křeslo velmi horké. Členové vlády budou muset rozhodovat stále víc s přihlédnutím k nikoliv převážně lokálním, ale stále složitějším globálním souvislostem. Éra nepoliticky myslících politiků se prostě přežila.   

Publikováno v Právu.

 (Autor je bezpečnostní analytik)