Miloš Balabán: Zlý sen o evropské šachovnici
Praha 13. září 2020
Německý ministr zahraničí Heiko Maas vystoupil v poslední srpnový den na schůzi francouzských velvyslanců v Paříží s projevem, ve kterém narýsoval strategii zahraniční politiky EU v příštích deseti až patnácti letech. Evropa to nebude mít jednoduché ve zcela změněné geopolitické situaci, kdy je oslabena globální síla USA, roste role a vliv asertivnější Číny, Ruska a též Turecka. Čína byla již dříve označena za systémového soupeře“, který podporuje alternativní modely vládnutí a je ekonomickým konkurentem usilujícím o technologickou dominanci.
Evropa by měla být schopna v takové situaci samostatně manévrovat a prosazovat svoje zájmy a hodnoty. Jedním z předpokladů pro naplnění takového záměru je schopnost samostatně řešit krize ve svém sousedství, čímž zůstane přitažlivá i pro USA.
Na druhé straně Maas ideou o evropské digitální a ekonomické suverenitě zvýraznil, že bez ní nebude Evropa schopna udržet a rozvíjet svůj globální vliv i v soupeření s USA a Čínou. Příznačná byla zmínka o významu INSTEX, mechanismu, který by umožnil obchodovat s Íránem, bez toho, aniž by byly porušovány americké sankce.
Přes kritický pohled na Rusko a jeho politiku zdůraznil potřebu konstruktivního vztahu s ním. Maas doslova uvedl, že bez Ruska nebo proti Rusku nebude Evropa bezpečnější – v tom musí být Evropa realistická.
Maas tak vlastně zopakoval vyjádření francouzského prezidenta Macrona pronesená o rok dříve. Nicméně zopakoval, že sankce vůči Rusku zůstanou do doby, než se změní situace, která je vyvolala.
Reálpolitika tak bude s největší pravděpodobností určovat německý kurs i navzdory kauze Navalnyj, kterou dosud obklopuje řada otazníků. Nespuštění plynovodu Nord Stream 2, jako trest za Navalného, jak se o tom v poslední době mluví nevypadá reálně.
Výmluvná jsou čísla: v minulém roce dodávky z Ruska představovaly 51,6 procenta německého plynového importu, přičemž v roce 2016 to bylo jen 44 procent. Bez těchto dodávek by německá energetická transformace k obnovitelným zdrojům energie bez jádra a uhlí nebyla možná. Je reálná nějaká jiná alternativa, třeba v podobě dodávek dražšího amerického zkapalněného plynu? Asi těžko.
Ekonomická fakta se ale týkají i Číny. Provázanost německé a čínské ekonomiky je známa, covidová krize je asi ještě zvýrazní. Symbolem je údaj o růstu prodeje Mercedesů v Číně ve druhém čtvrtletí o téměř 22 procent ve srovnání se stejným obdobím loňského roku, přičemž v Evropě poklesl ve druhém pololetí prodej o třetinu. Nikoliv náhodou tak v květnu němečtí podnikatelé zaplnili charterový let do Číny, první po opadnutí náporu pandemie.
Naráží tak na sebe mocenské ambice, geoekonomické reálie a loajalita k americké politice vůči Rusku a především Číně. Zlým snem musí být scénář ve kterém by se nakonec Evropa stala šachovnicí na které mohou mezi sebou bojovat Spojené státy, Čína a Rusko o ekonomický a politický vliv bez Evropy a na úkor evropských zájmů. Jak to udělat, aby k tomu nedošlo je dnes hlavně pro Berlín i v tandemu s Paříží zřejmě jednou z klíčových priorit. Nadcházející dekáda o tom rozhodne a dopad to bude mít i na nás.
Publikováno v Právu.
(Autor je bezpečnostní analytik)