Miloš Balabán: Devatenáct let poté

Praha 12. září 2020

Americký prezident Donald Trump prohlásil, že epidemie koronaviru je mnohem horším útokem na USA než útok na Pearl Harbor v roce 1941 nebo teroristický útok na New York 11. září 2001. Nepřehání devatenáct let po této události, která měla zásadní dopady na mezinárodní politiku a ekonomiku?

Víme, že 11. září 2001 vedlo k zásadním změnám v americké zahraniční a bezpečnostní politice i v podobě „globální války proti terorismu“. Byla úspěšná? Z hlediska vnitřní politiky snad ano. Na území USA už nedošlo ke srovnatelnému teroristickému útoku.

V zahraniční politice to ovšem bylo naopak: Amerika uvízla ve dvou dlouhých válkách v Iráku a Afghánistánu. Jejich výsledky jsou neúspěchem. S Talibánem musela být nakonec uzavřena po téměř dvou dekádách bojů a velkých obětí mírová dohoda a invaze do Iráku zplodila brutální sektářskou válku se statisíci mrtvých z níž nakonec vyrostl Islámský stát. Její dopady pocítila i Evropa v podobě silné uprchlické vlny. A účet za obě války?  Odhaduje se, že Spojené státy přišly až na šest bilionů dolarů.

Radikalizace americké zahraniční a bezpečnostní politiky po 11. září zároveň vedla i k něčemu, co američtí stratégové nemohli chtít: otevřelo se okno příležitostí pro Čínu. Zatímco globální ekonomický a vojenský hegemon vedl vyčerpávající války Čína se mohla koncentrovat na svůj ekonomický růst. Postupně transformovala své ekonomické výsledky do zvýšení politického vlivu. Napomohla tomu i finanční krize, která v USA vypukla s plnou silou v roce 2008. Tehdejší americký ministr financí Henry Paulson lapidárně situaci shrnul slovy, že „potíže, které zažívají Spojené státy vzbudily ve světě pochybnosti o našem systému a zároveň vedly k růstu čínského sebeuvědomění.“

A v průběhu druhé dekády století se americké svázané ruce projevily i v soutěži s Čínou o geoekonomický vliv v Asii. Profesor Graham Allison je popsal ve svém článku o nových sférách vlivu uveřejněném v únoru letošního roku ve Foreign Affairs: zatímco Čína se rozhodla investovat do projektu nových hedvábných stezek v Eurasii 1,3 bilionu dolarů, USA oznámily slovy svého ministra zahraničí Mikea Pompea, že budou v indopacifickém regionu investovat 113 milionů dolarů.      

Místo srovnávání ničivosti 11. září a covidu by tak bylo možná pro současného amerického prezidenta více na místě přemýšlet o skutečných strategických prioritách, které by USA měly řešit v post-pandemické době, jakkoliv je dnes klíčovou prioritou řešení pandemie. Je to namátkou mj.  návrat k multilateralismu v zahraniční politice, překonávání sociálních a rasových rozdílů a rostoucí ekonomické nerovnosti, zajištění sociálních standardů, které budou odpovídat pozici nejsilnějšího státu Západu i v podobě zdravotního pojištění pro všechny či obnova zastaralé infrastruktury.

 Do konce kampaně před prezidentskými volbami se toho asi nedočkáme. A po nich? Bude to asi opět složité, ať už vyhraje Donald Trump nebo Joe Biden. Jenže dlouhodobá nestabilita a s tím spojená politická polarizace v USA  by nakonec mohly skutečně vést k horším dopadům, než byly teroristické útoky 11. září 2001.  

Publikováno v Právu. 

 (Autor je bezpečnostní analytik)