Miloš Balabán: Katastrofa ve Středomoří? Evropa řeší další dilema
Praha 3. září 2020
Schyluje se ve východní části Středozemního moře ke konfliktu mezi dvěma členskými státy NATO Tureckem a Řeckem? V minulosti by tato otázka nikoho zvláště nepřekvapovala, napětí mezi oběma zeměmi je dlouholetou konstantou, před 46 lety se jablkem sváru stal Kypr, dodnes rozdělený na dvě části.
Na sklonku letošního léta ale napětí mezi oběma zeměmi dostává novou dimenzi. Roste apetit Turecka na posilování pozice ve Středomoří, což umožnil i zásah do libyjského konfliktu na straně mezinárodně uznávané libyjské vlády proti vzbouřeneckým silám generála Haftara. Výsledkem byla dohoda o rozdělení mořského dna potenciálně bohatého na zemní plyn, které pominulo řecké, kyperské a egyptské požadavky. Turecko se přesto zjevně s nikým dohadovat nehodlá a nechce ustupovat.
Na stranu Řecka a Kypru se ale postavila i Itálie a Francie. Ta se v Libyi nepřímo postavila za Haftara a také za Egypt, který nevyloučil i vojenský zásah na jeho podporu. V každém případě výše uvedená čtveřice provedla ve Středomoří uplynulých dnech společné vojenské cvičení, což Turecko přijalo s nevolí. Turci dokonce označili účast Francie za avanturismus. V sobotu zahájili námořní manévry a turecký viceprezident Fuat Oktay v reakci na záměr Řecka rozšířit výsostné vody ze 6 na 12 námořních mil prohlásil, že „Jestli toto není důvod k válce, tak co pak?“ Nesměřujeme tak v krajním případě ke střetu mezi dvěma armádami NATO? Německý ministr zahraničí Heiko Maas už prohlásil, že „Každá jiskra může vést ke katastrofě“.
Situace je zvlášť ožehavá pro Německo a Francii. V současné době se tento tandem a motor EU shodne téměř ve všech zásadních otázkách týkajících se budoucího směřování EU s prioritou odvrátit za každou cenu kolaps evropského integračního projektu. V jedné otázce ale úplný soulad nepanuje, což je postoj k Turecku. Paříž zastává výrazně tvrdší linii než Berlín, zřejmě i z toho důvodu, že nepovažuje za možné už dále Turecku ve všem ustupovat. Nelitují ale dnes Francouzi toho, že se před devíti lety podíleli na svržení Kaddáfího v Libyi, což vyvolalo chaos, kterého dnes Turci využívají ve svůj prospěch?
Němci jsou k Turecku vstřícnější. Německý ministr zahraničí Maas vyvíjí značné úsilí, aby zprostředkoval jednání mezi Řeckem a Tureckem o sporná mořská teritoria.
Sankce EU proti Turecku za jeho postup ve Středozemním moři, který je hodnocen jako porušení mezinárodního práva tudíž zatím nejsou ve hře. Je samozřejmě třeba vnímat, že Německo musí počítat se silnou tureckou menšinou a ve hře je i plnění dohody s Ankarou zadržující další uprchlíky do Evropy.
V každém případě je Evropa opět vystavena dilematu, zda Turecko ještě udržet ve svém orbitu za cenu dalších ústupků nebo už dále neustupovat jeho strategii ohrožující evropské zájmy. Jenže další ustupování Turecku po řízeném tlaku a provokacích s uprchlíky na turecko-řecké hranici zkraje roku vyvolává řadu podstatných otázek.
Může být EU sebevědomějším aktérem globální politiky, a nikoliv jejím outsiderem což se vtělilo i do ambice Evropské komise více se soustředit na geopolitiku? Nepřispěje kapitulování před tureckými požadavky k dalšímu oslabování NATO a EU? A také k dalšímu oslabení pozice Evropy vůči Rusku a Číně, které budou vidět neschopnost Evropy hájit vlastní zájmy?
Publikováno v Právu.
(Autor je bezpečnostní analytik)