Miloš Balabán: Jde o víc než jen o Bělorusko
Praha 22. srpna 2020
Antonín Rašek v úterním Právu uvedl, že vývoj v Bělorusku se bude nejspíš odehrávat v podobě tří scénářů. „V tom nejpříznivějším by střetnutí skončilo jako v Československu v roce 1989 vítězstvím občanské společnosti; ta však má v Alexandru Lukašenkovi silnějšího protivníka, než byla situací zmatená KSČ. V druhém případě prezident pomocí represívních sil udrží moc. V tom nejhorším zasáhne vojensky Rusko s globálními důsledky. Ve všech případech, v různé míře a na rozdílnou dobu, běloruská situace vyústí v tzv. zamrzlý konflikt“.
Podívejme se na to v širších souvislostech. Podle britského profesora Richarda Sakwy z univerzity v Kentu nebyl od konce studené války v roce 1989 vyřešen žádný zásadní problém evropské bezpečnosti s tím, že vzájemné přiblížení NATO, EU a Ruska vyvolává stálé bezpečnostní tenze ve „zlomové zóně“, kterou bývalý polský prezident Józef Piłsudski pojmenoval jako intermarium, tj. území od Baltu po Černé moře. Tyto tenze vytváří podle Sakwy gigantický zamrzlý konflikt s potenciálem vzniku velké války.
Z tohoto úhlu pohledu je třeba nazírat na situaci okolo Běloruska. Ruská reakce na zdejší dění je zásadní. Bělorusko má pro Rusko ze strategických důvodů prioritní význam. Na druhé straně je Bělorusko s Ruskem silně propojeno politicky, ekonomicky i bezpečnostně.
Běloruská opozice má tři klíčové požadavky: Lukašenkovu rezignaci, osvobození politických vězňů a spravedlivé volby. Nejsou s tím spojené žádné protiruské nebo protiputinovské nálady. Za takové situace případný ruský vojenský zásah k udržení Lukašenka u moci nedává příliš smysl.
Vladimírovi Putinovi Lukašenka líto nebude. Jeho námluvy s EU a USA ho museli s ohledem na stálé ekonomické dotování Běloruska iritovat, jakkoliv k ničemu nevedly. Moskva tudíž může přežít změnu ve vedení státu, podobně jako jí přežila v Arménii, kde výměna premiéra Sarkisjana za premiéra Pašinjana pod tlakem masových protestů nevedla k žádné změně v blízkých vztazích s Ruskem. Takže jde i o to, najít politika, který se ujme své role převést Bělorusko přes bouřlivé vody. Bělorusové zároveň těžko chtějí, aby výsledkem jejich vzpoury byla politická, ekonomická a bezpečnostní nestabilita.
A Západ? Nikdo z odpovědných politiků neuvažuje, jak využít situace v Bělorusku na úkor Ruska. Brání v tom i aktuální reálie.
Francouzský prezident Emmanuel Macron neopustil svoji politiku dosáhnout s Ruskem urovnání vztahů, kterou vyhlásil právě před rokem.
Německá kancléřka Angela Merkelová musí brát v potaz dokončování plynovodu Nord Stream 2 a koaličního partnera SPD, odkud zaznívají i sympatie vůči Rusku, jakkoliv stále udržuje kurs na zachování protiruských sankcí kvůli Ukrajině.
Británie by snad chtěla hrát s Ruskem tvrději, nicméně má dost vlastních problémů s brexitem. USA jsou pohlcené pandemií covidu, předvolební prezidentskou kampaní a pokračujícím soubojem s Čínou. Nějaká bezpečnostní komplikace v daleké Evropě je nevítaná.
Je ale pravda, že nelze vyloučit ani scénář neřízeného vývoje v Bělorusku, který může vést k radikalizaci pozic jak Ruska, tak Západu, což by mohlo zvýšit nebezpečí vzniku velké války, jak o ní hovoří Sakwa. Zbraní a vojsk je k tomu na východě Evropy dost. Mohla by zasáhnout nejen východ Evropy, ale i Blízký východ a dost možná i Asii.
Za to, aby k tomu nedošlo, odpovídají Rusko a Západ stejným dílem. Leccos tak naznačuje úterní telefonát mezi ministry obrany USA a Ruska, který se týkal prevence incidentů mezi oběma stranami v průběhu vojenských cvičení, což je významné s ohledem na cvičení v Litvě, Polsku a Bělorusku.
Publikováno v Právu.
(Autor je bezpečnostní analytik)