Miloš Balabán: Běloruský hlavolam

Praha 17. srpna 2020

Po dvaceti šesti letech už mají zřejmě Bělorusové dost prezidenta Alexandra Lukašenka, který „vyhrál“ další prezidentské volby. Osmdesát procent hlasů pro něj a pouze deset pro opoziční kandidátku nevypadá jako spravedlivý výsledek. Číše trpělivosti společnosti přetekla a jsme svědky protestů na které dosud nebylo Bělorusko zvyklé. Otázkou je nakolik vzpoura proti „poslednímu diktátorovi“ Evropy může uspět. Závisí to samozřejmě na akceschopnosti opozice, ale v mnohem větší míře na geopolitických faktorech.

Tady je třeba připomenout, že i přes velkou závislost běloruské ekonomiky na Rusku se Alexandr Lukašenko v posledních letech pokoušel manévrovat směrem k Západu. K tomu sloužily pozitivní signály vůči EU a některým členským zemím, které byly i opatrně opětovány. Lukašenko znal reálný stav ekonomiky a zřejmě počítal s tím, že by mu Brusel mohl pomoci odvrátit prohlubování její krize. Dokonce došlo i na USA: v únoru navštívil Minsk americký ministr zahraničí Mike Pompeo. Moskvě se to určitě nemohlo příliš líbit, což mohlo být i v pozadí určité západní vstřícnosti vůči Bělorusku.  

Jenže v okamžiku, kdy se Lukašenko ocitl po volbách v úzkých a v sázce je osud jeho režimu musí opět vsadit na Rusko. S čím v této situaci může hrát Západ, nejvíce EU? Podporou demokratické opozice určitě, jen je otázkou nakolik je silná a sjednocená, aby případně mohla převzít politickou odpovědnost v zemi.

Hovoří se i o ukrajinském vzoru. Jenže ten po šesti letech od svržení Viktora Janukovyče nevypadá příliš dobře. Ukrajina je podle údajů Mezinárodního měnového fondu dvakrát chudší jak Bělorusko, ekonomická situace je nedobrá a perspektiva vstupu do EU a NATO je velmi mlhavá a reálně spíše žádná. Řada Bělorusů to jistě ví.

A s ohledem na celou řadu vnitřních problémů EU, které ještě akcelerovala covidová pandemie asi nejlépe vystihuje stav věcí titulek článku polského listu Rzeczpospolita: Západ nemá pro Bělorusko žádnou nabídku. Představa, že kromě Ukrajiny by EU měla „na hrbu“ ještě Bělorusko asi v řadě hlavních měst členů unie nadšení nevyvolává.

Jaký tedy může být následující vývoj? Lukašenko zahnaný do úzkých domácími protesty a pravděpodobně i sankcemi ze strany Západu se tentokrát již bezvýhradně obrátí k Rusku a Vladimír Putin mu poskytne pomoc. Cena: běloruská státnost.

Takovou partii mohou narušit mohutné protesty podobné ukrajinským, zatím to ale na ně nevypadá. A i když je Lukašenko oslabený a důvěru většiny občanů ztratil, stále ho podporuje ekonomická elita, armáda a milice. A i kdyby padl, což se vyloučit nedá, Rusko má podle řady analytiků dost pák na to, aby se k moci dostal někdo, kdo vůči němu nebude nepřátelský. Bělorusko tak s největší pravděpodobností zůstane „nárazníkovým“ státem mezi Ruskem, EU a NATO. 

Publikováno v Právu.             

(Autor je bezpečnostní analytik)