Miloš Balabán: Zapomínané jaderné memento?

Praha 10. srpna 2020  

V srpnu si připomínáme 75. výročí svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki. Na pietním aktu v Hirošimě se mluvilo i o celosvětovém zákazu jaderných zbraní. Japonský premiér Šinzó Abe ve svém projevu ubezpečil, že Japonsko se zákazem jaderných zbraní souhlasí, ale dodal, že svět se jich nezbaví přes noc.  

Ano, realita je skutečně taková. Přes všechny výzvy a úsilí k jejich nerozšiřování (vzpomeňme iniciativu bývalého amerického prezidenta Obamy) dnes jaderné zbraně vlastní osm zemí, fakticky ovšem devět, pokud započítáme i Izrael s jeho existujícím, ale nepřiznaným jaderným potenciálem.

Navíc se ocitáme v situaci, kdy v únoru 2021 vyprší platnost poslední velké odzbrojovací dohody mezi jadernými supervelmocemi – Spojenými státy a Ruskem. Jedná se o Dohodu o snížení počtu strategických zbraní START podepsanou před deseti lety v Praze. Snaha o novou dohodu zatím ztroskotává na americkém požadavku, aby se k ní připojila i Čína, která ovšem disponuje mnohem menším jaderným arzenálem ve srovnání s oběma mocnostmi.

Možná se tak dostáváme do velmi nebezpečné situace. Připomněl to i generální tajemník OSN  António Guterres, když ve svém videoposelství k Hirošimské tragédii uvedl, že síť kontroly zbraní, transparentnosti a nástrojů, které pomáhaly utvářet vzájemnou důvěru během studené války začíná mizet. Nedůvěra a absence dialogu hrozí návratem ke světu s nekontrolovanými závody v jaderném zbrojení.

A vše se pak odehrává na pozadí zostřujícího se souboje velmocí, hlavně Spojených států, Číny a Ruska. Mechanismy vzájemného varování před vypuknutím vzájemně nežádoucího konfliktu mohou na takovém pozadí selhat. Možná se i vracíme o padesát – šedesát let zpátky, kdy riziko špatného odhadu nějaké situace bylo značné. A popravdě řečeno i politikové, ale i občané, odvykli třicet let po konci studené války uvažovat o nejčernějších scénářích, jako o možné realitě.

Bývalý australský premiér Kevin Ruud ve svém článku Mějme se pozoru před srpnovými zbraněmi – v Asii ve Foreign Affairs dokonce varoval, že i dnes se může opakovat scénář z června 1914,  kdy relativně malý incident, atentát na rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este, vedl k vypuknutí války mezi velmocemi.

Ani v dnešním světě, kde řádí obchodní a diplomatické války, embarga a hrotí se vzájemné vztahy mezi stávajícím a nastupujícím hegemonem bez náznaku realistického kompromisu to není nepředstavitelné. Případné použití jaderných zbraní, byť i v omezeném rozsahu, by pak mělo násobně větší dopad, než celá covidová pandemie.    

Nejsem si ale jistý, zda se dnes na memento Hirošimy a Nagasaki už nezapomíná.

Publikováno v Právu.                                                                                                     (Autor je bezpečnostní analytik)