Miloš Balabán: Studená válka s Čínou bude drahá

Praha 5. srpna 2020

Americko-čínský obchodní konflikt metastázoval v globální koronakrizi do zesílené geopolitické, technologické a ideologické rivality. V běhu jsou diplomatické přestřelky, vzájemně se ruší konzuláty. Nacházíme se na počátku nové studené války, o čemž hovoří mnozí experti, novináři i politikové?

Rétorika je jedna věc a reálie druhá. I když díky obchodním válkám klesá vzájemná obchodní výměna, přesto minulý rok činila 560 miliard dolarů.  USA nemohou ignorovat obrovský čínský trh, který se podílí na globálním HDP šestnácti procenty.

Zajímavé je i vzdělanostní propojení. Jen v tomto roce studuje na amerických univerzitách 370 tisíc čínských studentů. Někdo to může považovat za zdroj potenciálního ohrožení, jenže to si asi úplně nemyslí rektoři univerzit, když Číňané zaplatili za své vzdělání jen v roce 2017 téměř 14 miliard dolarů. Je to o padesát procent víc, než částka na financování univerzitního výzkumu z amerického federálního rozpočtu.

Čína prostě není kopií Sovětského svazu, jehož ekonomika stála a padala jen s exportem zbraní, ropy a plynu. Proto také Američané, jak říká tamní expert na geopolitiku Robert Kaplan nad ním dosáhli „negativního vítězství“, tj. neporazili ho v přímém střetu, nýbrž dosáhli jeho oslabení a zhroucení politickým, ekonomickým a bezpečnostním tlakem.

Co teď ale s Čínou? Před téměř padesáti lety jí Američané otevřeli cestu do světa, i když zprvu s vidinou geopolitické výhody pro „přehrání“ SSSR. Čínské reformy jim pak nabídli možnost kolosálních zisků. Sami ovšem pomohli stvořit soupeře, který se nyní k jejich překvapení chová jako každá velmoc a nehraje podle jejich not. Koncepty nového tandemu jako G2 nebo Chimerica se stávají minulostí.

Dnes se Donald Trump pokouší dosáhnout od Číny „odpojení. Ministr zahraničí Mike Pompeo už ohlásil budování protičínské „aliance demokracií“.

Má to jednu chybu: efektivně mobilizovat můžete v případě, že mezi spojenci existuje důvěra. Jenže Trump si myslí, že uspořádání světa, které Amerika po roce 1989 vytvořila není v jejím vlastním zájmu. Kromě Číny na tom podle něj vydělalo Japonsko, Německo a také EU jako celek. Multilateralismus je na obtíž, NATO je přežilé, jaderná dohoda s Íránem je k ničemu, za plynovod z Ruska si Německo a spol. zaslouží sankce, klimatická dohoda je pro USA nevýhodná.  Může tak koexistovat tento „bezohledný unilateralismus“ s „aliancí demokracií“? 

Ekonomika USA kvůli koronaviru ve druhém čtvrtletí zaznamenala rekordní mezikvartální propad přepočtený na celý rok o 32,9 procenta. Další limit pro americkou strategii   jak se od Číny „odpojit“? Nathaniel Taplin z Wall Street Journal tak už počátkem června vystihl podstatu problému: „Drahá Ameriko. Studená válka s Čínou bude drahá.“  Bude covidem oslabený Západ ochoten nebo spíše schopen platit?  

Publikováno v právu.

                                                                                                                                        Autor je bezpečnostní analytik