Jiří Krutina: MK-ultura digitálně technologické éry 21. století

Praha 13.července 2020

O jaké kultuře hovořím? O aktuálně nastupující “kultuře”, které dominují digitální technologie a jejich řeč a jazyk.

Tato kultura je charakteristická zejména svým ztělesněným nepřátelstvím k jakémukoliv subjektivnímu cítění mystérií života či čemukoliv, co je mimo kontrolu ega a jeho možností manipulace s realitou v podobě konečných “objektů” poznání v podobě dohledatelných a ověřitelných “informací”. Tedy ke všemu, co nemůže být z principu redukováno na pouhé definice nebo slovní formulace. Tedy k tichému pochopení a poznání či moudrosti, která nemůže být redukována či dekomponována na sadu naprogramovatelných dovedností, naučených skrze lineární trénink “krok za krokem”. Což je mimo jiné přesné schéma toho, jak “fungují” instrukce “programovacích jazyků”.

Tato kultura je charakterizovaná způsobem (ne)myšlení, spočívající v omezujícím či redukčním zkušenostním “překladu”. V této kultuře je tak  vzdělání omezeno na trénink či výcvik, etika na psané zákony, ekonomie na soutěživost, historie na vyhledání informací z Wikipedie či Googlu, samo poznání na informaci a natrénovatelnou či naprogramovatelnou dovednost.

Současně s tím je ale sám člověk v takové kultuře degradován a redukován na “živou zásobu”, “živou konzervu” či “lidský zdroj”, jejichž jedinou “hodnotou” je užitečnost a využitelnost či prodejnost v komerční soutěži na trhu práce.

Život v takové kultuře a uctívání jejích bohů je naprostou DEGRADACÍ lidského života a jeho skutečných vnitřních HODNOT.

Tím není řečeno, že technologie či komerce jsou samy o sobě nějakým “zlem”, ale co je zlé, je přistupovat a nakládat s lidským bytím a bytostmi samotnými jako “manažerovatelnými” zdroji a programovatelnými nástroji komerčního růstu zisků korporací.

Člověk žijící v takové kultuře pak sám ke svému egu přistupuje “plánovitě” s cílem jeho nejrůznějších “sebe-rozvojů” či “osobního růstu”, které jsou jen druhotným businessem a trhem, spojeným s touto NE-kulturou. Co je však skrytým nevyřčeným motivem za všemi těmito snahami nejrůznějších koučinků a tréninků? Stručně řečeno: výkonnost, budování “super-člověka” či “well-being”.

Tak vznikají doslova “psycho-technologie”, jejichž cílem je povznesení a opojení ega se sugescí absolutní kontroly jak nad sebou, tak nad druhými, skrze doslova programování své mysli. Tak vznikají různé psycho-technologie “pozitivního přístupu” nebo tzv. NLP (neurolingvistické programování). Ty z principu NEMOHOU uspokojit vrozenou lidskou TOUHU k naplnění SMYSLU života – svých vlastních individuálních vnitřních HODNOT.

Proč?

Protože vrozená vnitřní VŮLE k naplnění SMYSLU individuálního života prostě NENÍ vůlí k nějakému osobnímu nebo korporátnímu prospěchu či soutěživosti o osobní výkonnost a “osobní rozvoj”.

Je doslova bizarní vidět ty seznamy nejrůznějších certifikátů a toho, co všechno absolvovali podobní kouči a průvodci “osobními rozvoji” v tomto businessu na svých prezentacích nejrůznějších “průvodců”, “koučů” a “mentorů”. Letmý pohled do očí takových průvodců životem –  nezralých “freelancerů”, slibujících řešení všeho možného, je někdy doslova a do písmene žalostný.

VŮLE k naplnění SMYSLU našeho života a našich vnitřních hodnot je hluboce zakořeněna v základní vnitřní otevřenosti nás samých vůči nekonečným hlubinám mystérií bytí.

Naplnění smyslu našeho života a našich vnitřních HODNOT není o “přidané hodnotě” k naší osobnosti, nové “dovednosti”, novém certifikátu z tréninku, který si mohu vystavit na svém profilu.

To naopak spočívá v základním VĚDOMÍ našich vnitřních HODNOT a vnitřních hodnot ztělesněných druhými – tedy v oblasti všem nejrůznějším “tréninkovým konzultantům” či “guruům” osobnostního či manažerského rozvoje ZCELA NEZNÁMÉ.

Tyto vnitřní HODNOTY nejsou obchodovatelné či osvojitelné pouze tréninkem nebo naučením “správných” frází. Nemůžeme si je jenom tak “připnout” nebo přivlastnit napodobováním, neboť patří do sféry našeho esenciálního bytí – vědomí.

Tyto HODNOTY nemohou být “materializovaný” ve vnějším světě nijak jinak, než výhradně jejich přímým ZTĚLESNĚNÍM v našem bytí. Ztělesňovat HODNOTY není to samé, jako je slovně definovat nebo propagovat.

HODNOTY nemohou být “instalovány” podobně jako nový informační systém či software nějakými definicemi, výroky a osvojením si nějakých výrazů, obratů a nových konceptů. Všechny podobné “tréninky” a “kurzy” vedou pouze k základnímu ROZDĚLENÍ mysli a těla, tedy zesilují DISOCIACI mezi vědomím a tělem. Podobné “výcviky” a “tréninky” tak doslova “programují” člověka, aby si mentálně osvojil určité chování či řeč, jako by dané hodnoty ztělesňoval. To vede jen k iluzi “sebe-rozvoje”.

Člověk se tak sám stává “objektem” svého lineárního kalkulativního z principu “technologického” myšlení.

Současná digitálně-technologická společnost, vzdělávání a nejrůznější tréninky podporují DEVASTUJÍCÍ užívání jazyka a řeči jako pouhého nástroje či prostředku ega pro komunikaci a manipulaci s informacemi.

Samotné programovací jazyky, ať už tzv. “nižší” či “vyšší” (assembler, BASIC, C/C+/C#, ADA, JAVA, Python, SQL, PHP atd.) jsou tohoto trendu ztělesněním – skrze ně manipulujeme s informacemi a na základě nich i s reálnými fyzickými objekty (počítače, roboti atd.), potažmo s časem živých lidí. Tyto ryze technologické jazyky jsou netělesné – nejsou vyjádřením tělesného prožívání určitého poznání. Jsou naopak ryze účelové a samy vykonstruované za účelem “programování”.

Tyto jazyky a osvojení si jejich technické dovednosti jistě nejsou ničím zlým, nicméně není nejzdravější osvojovat si v používání vlastního jazyka a komunikace s druhými stejný přístup, jaký používáme u těchto “programovacích jazyků”. Jazyk a naše řeč nepředstavují pouze něco “mentálního”, nějak daného pro všechny lidi, podobně jako například specifikace určitého programovacího jazyka, ale naopak ztělesňují vnitřní schopnosti tvořivého – z principu TĚLESNÉHO sebe-vyjadřování.