Miloš Balabán: Jak přežít konec dějin

Praha 11. července 2020

Uznávaný bulharský politolog Ivan Krastev ve své eseji Už je zítra? Aneb jak pandemie mění Evropu došel k závěru, že jsme se do své budoucnosti díky koronakrizi přesunuli skokem a od nynějška nás s postkomunistickým světem „konce dějin“ sjednoceným globální převahou Spojených států a ideologickou hegemonií liberalismu bude spojovat jen vzpomínka.

Ano, staré pravdy a narativy berou za své a možná se třeba při pohledu na dění v USA a na Západě lze ptát, zda by k tomu dříve či později nedošlo i bez covidu, který se dost možná stal už jen spouštěčem pro výbuch nahromaděných problémů a neřešených protikladů.

Fakticky to přiznává i autor hypotézy o „konci dějin“ Francis Fukuyama, který  ve své poslední stati Pandemie a politický řád  popisuje obrysy „jiného světa“ jehož těžiště se dále posunuje do východní Asie a Číny, která se už z krize dokázala oklepat a je na trajektorii dalšího vzestupu. Dává to do protikladu se situací v USA, kterým podráží nohy polarizovaná společnost a nekompetentní lídr blokující efektivní fungování státu. A dokonce neváhá predikovat, že pokud Donald Trump zvítězí podruhé obnova demokracie nebo liberálního mezinárodního řádu dále upadne. Jenže i když zvítězí Joe Biden bude obnova rozvráceného řádu doma i venku nesmírně těžká a zabere roky. Britský ekonomický historik profesor Harold James z Princetonské univerzity šel ještě dál, když formuloval až šokující závěr, že mnohé aspekty letošního „hrozného roku“ v USA připomínají poslední léta Sovětského svazu, jež byly spjaty se zostřením sociálních a politických konfliktů.

Je skutečně tak zle? Není to jen akademická exhibice? Možná, že ani tak ne, když si můžeme přečíst čerstvá vyjádření Alexandra Vondry, který zná USA jak své boty: země je v krizi, politicky rozdělená, probíhá zde pokus o maoistickou kulturní revoluci, elity totálně selhávají a žádný politik, který by dokázal zemi alespoň trochu sjednotit není na obzoru. Přitom nejen USA ale celý Západ jako celek potřebuje novou renesanci, schopnost klást na sebe větší nároky, vzděláním počínaje a schopností hájit svobodu, soutěž a možnost volby konče. Vondra k tomu obrazně dodal, že, když se dnes na vření na Západě kouká Vladimír Putin nebo Si Ťin-pching musí z toho mít obrovskou radost, popadají se za břicho, když nás vidí.

Renesance ovšem nemusí být jednoduchá. Musíme se rozloučit s představou o univerzálnosti našeho systému a respektovat systémy jiné, které prokazují svoji životaschopnost, jakkoliv se nám to nemusí líbit. Svět prostě už je více diverzifikovaný a pluralistický, unipolární model je mrtvý. S tím souvisí i nutnost přehodnocení některých zahraničně-politických strategií, které nás v posledních dvou dekádách několikrát zavedly do slepých uliček.  Je nutné zavést si pořádek ve vlastním domě s čímž souvisí i řešení narůstající příjmové nerovnosti, která podlamuje páteř Západu – střední třídu. Je normální, že pracující v USA má nižší mzdu než v roce 1990 a podobné to může být i v některých zemích EU? Bez sociálně spravedlivé modernizace našeho ekonomického a politického modelu, kam patří i rehabilitace státu, jehož moc byla „objevena“ za koronakrize, se také nepohneme kupředu. Bez toho se nedá efektivně uskutečnit ani environmentální, ani digitální revoluce.

Západ se bude muset také vyrovnávat v příští dekádě s pokračováním čínské technologické ofenzívy. Chleba se láme především v oblasti rozvoje umělé inteligence. Šéf poradní rady pro obranné inovace Pentagonu Eric Schmidt už před třemi lety konstatoval, že Číňané jsou v oblasti umělé inteligence velmi dobří a budou využívat tuto technologii jak pro komerční, tak i vojenské cíle se všemi důsledky, které to přináší s tím, že v roce 2020 nás dohoní, v roce 2025 budou lepší než my a v roce 2030 budou dominovat v průmyslových odvětvích spojených s umělou inteligencí.

Ke zvládnutí současných a budoucích výzev je v prvé řadě potřeba kvalitní vládnutí, které je předpokladem strategické dynamiky. Nevidíme ale na Západě spíše „artritidu“ strategie? V USA dnes existuje očividný rozpor mezi nekompetentností stávajících politických elit a stále značným technologickým a inovativním potenciálem země, např.  pětice FAMGA, tj. Facebooku, Applu, Microsoftu, Googlu a Amazonu k níž je možné přiřadit i SpaceX. Pokračování politických zmatků a nejistoty může v konečném důsledku ohrožovat i je. Ale i Evropa musí řešit kruciální otázku efektivity vládnutí, což koronakrize výrazně odkryla.

Nepotřebuje tak nakonec celý Západ nějaký „Nový úděl“, který by pomohl zmíněnou strategickou dynamiku znovu nastartovat? Nebo je už příliš pozdě, USA se uzavřou do sebe a Evropa se bude snažit obstát v nové geopolitické konfiguraci sama, což bude s ohledem na její vnitřní rozpory úkol hodný titána? Jedno je jisté: příští dekáda může být pro osud Západu, tak jak ho známe rozhodující.

Publikováno v deníku Právo

 (Autor je bezpečnostní analytik)