Ivan Černý: Koronavirus kontra vydavatelé a knihkupci
Praha 9. července 2020
Ekonomické problémy, které přišly ruku v ruce s nedávnou pandemií, zasáhly i přední pražské nakladatelství Olympia. To patří mezi nejstarší u nás s nepřetržitou vydavatelskou historií. Založeno bylo v roce 1954 a po transformaci po listopadu 89´ rozšířilo svůj ediční plán mimo sportovní literatury o beletrii, ženskou i dětskou literaturu, romány i detektivky a krimi a mj. též i o literaturu faktů.
Vedoucího redaktora Olympie, Tomáše Hejnu, publicisty a spisovatele, jsme se zeptali, jak vydavatelskou činnost tohoto populárního nakladatelství zasáhla omezení kolem pandemie koronaviru?
„Situace byla samozřejmě obtížná, najednou se zavřela knihkupectví, hlavní distributoři oznámili, že přestanou platit a tím se zhroutila celá konstrukce trhu. My měli v té době na trhu několik novinek a chystali jsme produkci na knižní veletrh, který se nakonec nekonal, a na letní sezónu. Protože se ale nové tituly neměly jak dostat ke čtenářům, tak nemělo ani cenu je vydávat. Museli jsme proto upravit ediční plán, odsunout řadu titulů na podzim a další knihy nevyjdou vůbec. Celkově jsme spíš připravovali knihy, které mají vyjít v dalších měsících a řešili různé resty. Jinak jsme samozřejmě stále v našem vlastním „nouzovém režimu“. Museli jsme přikročit k úsporným opatřením – dočasnému snížení mezd, přerušení práce na některých titulech a v příštích měsících budeme pracovat s úspornější grafikou. Bohužel to znamenalo skončit spolupráci i s některými výtvarníky a grafiky. Alespoň dočasně…“
Ministr kultury v tv oznamoval nejrůznější pomoc postiženým kulturním sférám, ale soustředil se především na herce a zpěváky. Necítíte se jako vydavatelé knih diskriminováni, či lépe řečeno poněkud odstrčení, proti jmenovaným tvůrcům lehkých múz a bavičům?
„Popravdě mne postoj pana ministra kultury ani v nejmenším nepřekvapuje, nakladatelé a knižní projekty celkově jsou na Ministerstvu kultury dlouhodobě na „druhé koleji“. Asi nejsme pro ně moc zajímaví. Navíc je náš obor v kultuře poněkud specifickou složkou – kromě umění máme mnoho společného i s průmyslem a obchodem, což se nám dlouhodobě předkládá jako důvod, proč bychom se měli umět postarat sami o sebe. Nikdo už nevidí ty hodiny práce a měsíce čekání, jestli se kniha prodá nebo ne, ani nikdo nevidí, že my vlastně čekáme na peníze ze všech nejdéle, i když je jako první vkládáme. Už jsem to slyšel od kolegů několikrát: „Být nakladatel a knihkupec je dnes spíš služba než byznys.“ Je to pravda, jen na ministerstvu si toho ještě nevšimli.“
Jak vypadá konkrétní pomoc státu knižním vydavatelstvím, dostalo se i vám nějaké finanční podpory?
„O tom je lepší ani nehovořit. Za dobu karantény jsem sledoval různé komentáře a nestačil jsem se divit. Od takových výroků jako: „Kdo dělá v kultuře, ten dělá byznys“ po nesmyslné tvrzení, že na ministerstvu rozdělí peníze jenom těm nakladatelstvím, která v minulosti již žádala o dotace a dostala je – protože o nich ministerstvo už něco ví. My jsme na trhu skoro 70 let a je smutné, že se o nás zatím na ministerstvu NEVÍ, stejně jako se asi neví o ostatních, i když by se stačilo podívat na stránky kteréhokoliv knihkupectví, aby viděli, kdo vydává knihy a kdo ne. My totiž o dotace dlouhodobě nežádáme podobně jako většina nakladatelů – je to plýtvání časem. Jeden náš kolega se tomuto tématu věnoval a připomenul, že v roce 1991 stačilo u žádosti na vydání knihy vyplnit ministerstvu formulář, který měl jen asi 19 kolonek. Dnes je to přes 280, projekt musí být nekomerční (což nikdo ještě nepochopil jak) a když uděláte chybu, jedete znovu. Na to nemá nikdo čas. Jinak ministerstvo nás v prvním sledu škrtlo úplně, podpora jen malým nakladatelům. Když jsme se ozvali, tak slíbili podpořit každé nakladatelství nějakou částkou na vydání knihy, ale já dodnes neviděl ani korunu a ani jsem nedostal zprávu, že by něco takového běželo. Alespoň se nám podařilo zažádat o příspěvek na výplaty. Setkal jsem se ale i se zvláštními paradoxy v jednání jednotlivých úřadů a institucí. Chtěli jsme se hlásit k programu Covid ve Středočeském kraji, kde máme sídlo, a tam nám řekli, že to není možné, protože máme provozovnu v Praze. Potom jsem zkoušel poslat seznam velmi výhodně zlevněných knih do Městské knihovny v Praze, která získala asi deset milionů na podporu nakladatelů. Tam mi zase řekli, že když máme sídlo ve Středočeském kraji, nemůže nás podpořit pražská instituce. Na to už mi nestačila ani kontušovka!“
Na vzdory koronaviru ale i přes veškeré problémy pokračuje Olympie ve vydávání. Kolik a jaké tituly chystá letos v druhé polovině roku?
„To je bohužel zatím nejasné, čekáme, jak se trh rozjede nebo nerozjede. Zatím víme, že vyjdou dva tituly z naší edice Toulky (Od Mělníka po Český ráj a Středním Polabím ke Kutné Hoře) a jeden turistický průvodce mimo ediční řady (50 zajímavostí na Kralupsku, Slánsku a Kladensku), že u nás vyjde kniha Vlasta Burian na scénu, titul o českém soudnictví Škůdci v taláru, nová kniha Kláry Samkové Pohledy zpět, výhledy vpřed, potom Zlatá kniha zábavního umění o významných osobnostech české hudby, divadla a filmu, válečný román Pancéřový vlak a na konci roku nějaká sportovní encyklopedie – tu ještě vybíráme. Podrobnosti je možné najít na našich webových stránkách www.iolympia.cz .“
Foto: archiv