Ivan Černý: Více než Mystik

Praha 8. července 2020

Jan Saudek (nar. 13.5 1935 v Praze) patří mezi nejvýznamnější české umělecké fotografy, jak říká nejenom hlas lidu a kunsthistoriků fotografie, ale i otevřená encyklopedie Wikipedie, kam si lze snadno pro Saudkův podrobný životopis, a další informace o jeho tvorbě s nejrůznějšími doplňky, dojít.

Umělecká tvorba Jana Saudka bezesporu ovlivnila celosvětovou fotografii. Jedním z jeho majsterštyků je torzo nahého muže, otec držící v náručí své novorozeně. Jak známo, J.S vystavoval prakticky po celé Evropě i v zámoří, je Rytířem řádu umění a literatury, mj. známe celovečerní dokumentární film Adolfa Ziky Jan Saudek v pekle svých vášní, ráj v nedohlednu. O životě a díle J.S též vyšla řada publikací. Kupříkladu Monografie Svět Jana Saudka a jedna autobiografie dokonce z jeho pera – Svobodný, ženatý, rozvedený vdovec. Před krátkou chvíli pak originální knižní rozhovor s katolickým knězem Karolem Lovašem Mystik.

V současné době (od 15.15 do 31.7 2020) je v Pražské Malostranské besedě k vidění Saudkova výstava, kde se prezentuje pětaosmdesáti snímky (průřez celé jeho umělecké kariéry). Výstava je bohatě navštěvována, a leckdo sem šel i vícekrát, aby nepřišel o komentovanou prohlídku s mistrem černé bedýnky, která je završena jeho autogramiádou.

K zakoupení jsou zde i Saudkovy plakáty a fotografie v podobě velkoformátových pohlednic i ještě tiskařskou černí vonící kniha, příznačně nazvaná:

Jan Saudek – Mystik

S podtitulkem Fotograf, kterého se dotkl bůh. No tě bůh, chce se zvolat. Vždyť jak známo, Janu Saudkovi nic lidského není cizí, a o přikázání „Nepožádáš manželku bližního svého“ jistě nemá ani páru. Neházejme ale příslovečnými kameny a vezměme si knížku s lákavou obálkou do ruky. Věřte, stojí za to, neboť máme slovy nadšených recenzentů, jedinečnou možnost nahlédnout do mysli a nejtajnější komory Jana Saudka, o němž si doposud mnozí mysleli, že je nejenom skvělý umělec ale především velký pozér (jedno nevylučuje druhé, neboť, jak říká exministr kultury ČR herec Slávek Jandák, skromnost je blbost a ostuda je lepší než nuda).

Karol Lovaš je slovenský katolický kněz a publicista, bývalý reportér a moderátor. S Janem Saudkem ho spojuje dlouholeté přátelství. V knize rozhovorů překvapivě odhaluje teologický význam Saudkova díla, přičemž fotografa představuje jako filozofa a mystika. Mystika ovšemže poněkud jiného druhu, než byl svého času František Drtikol.

Po úvodním slovu autora, vyznávaje se ze vztahu k zpovídanému, čeká čtenáře na 130 stránkách sedm kapitol otázek a odpovědí, citátů a bonmotů s otevřeností Jana Saudkovi vlastní. Aby nedošlo k omylu, o svém vztahu k Bohu v knize zkraje říká:

„Mám za to, že víra v Boha je víra v člověka…“

Není třeba načrtnout záběr otázek, tedy to, v jaké duchu se nesou. Už ty první jdou na samotnou dřeň: Jste bohatý? Je něco, co vám chybí? Co si mohou vzájemně předat židovský fotograf a katolický kněz?

Či kupříkladu na:

„Na co jste hrdý?“

Jan Saudek neváhá ani chvilku: „V poslední době na to, že jsem Slovan. Ono je to trochu zajordánský Slovan. Při čtení ruské literatury a poslouchání ruských skladatelů jsem pyšný. Když jsem byl mladší a hloupější než teď, obracel jsem se k Západu. Dnes cítím, že své slovanství si musíme uvědomit.“

Otázky a odpovědi gradují, tak, jak se vyvíjela práce na samotné knize. Logicky došlo i na takovéto, jako třeba Co láska a sex, Myslíte, že jste ošklivý, Jak byste charakterizoval své modely nebo třeba v neposlední řadě i Kdy se člověk stává svobodným či Kdy budete svobodný Vy.

Sedm fotografií

Kniha Mystik je graficky velmi pěkně vyvedená, nechybí ilustrační série snímků i obrazů Jana Saudka, které ještě nebyly publikovány. Představovaná skvělá publikace končí vyznáním své tvorbě. Jsou to řádky psané Saudkovou rukou, závěrem si je dovolíme ocitovat.

Kdysi jsem četl, že fotograf, pokud žije (a pracuje) dlouho, udělá za život sedm obstojných fotografií. Já jich mám šest. Zde jsou:

1.„Život“ Novorozené dítě, pro změnu v náručí muže. Původně jsem to zamýšlel s mým obrovským svalnatým přítelem, námořník to byl. Ale dvou a půl kilové dítě držet neuměl – já ale, i když jsem nevelký, (166 cm tenkrát) ano, už jsem nějaké měl.

Pak se to hojně napodobovalo – ale autoři zapomněli na jednu zásadní věc: musí to být dítě – a jeho otec. A to se mi tenkrát, před 55ti lety, proto, že jsem byl po ruce, povedlo…

2. „Hey, Joe!“ Dva muži, možná chlapci, se setkávají na říčním břehu. Snad přátelsky, možná konfliktně? Kdo víc?

3. „První krok“. Muž vede synáčka na jeho první cestě.

4. „Slíbám ti slzy“. Znovu otec a syn: opora, zázemí, rodina. Útěcha, blízkost a bezpečí – to co všichni chceme.

5. Můj otec na hřbitově, před symbolickým hrobem svých bratří, kteří se nikdy nevrátili z koncentračních táborů Velkoněmecké Říše. Není tam zášť, touha po pomstě, nenávist. Jen vzpomínka.

6. Vodovod mezi hřbitovními náhrobky. Plynutí času, odtikávání vodních kapek. Les kolem jako hradba. Hluboký mír – ten je to, co všichni chceme…

P.S. Zvláštní? Ani na jedné z těchto vybraných fotografií není zobrazena žerna, jíž my přece všichni vděčíme za náš život.

Tak snad zase příště!

Fotografie Jana Saudka včetně s poslední manželkou Pavlínou jsou od jeho dalšího letitého přítele a též známého uměleckého fotografa Josefa Loudy, ilustrační archiv.