Ivan Černý: Osmdesátpět ku osmdesátipěti

Praha 29. června 2020

Legendární a mezinárodně uznávaný fotograf Jan Saudek oslavil svých nedávných pětaosmdesát let v pražské Malostranské besedě výstavou o osmdesáti pěti vystavovaných fotografiích. „Při té příležitosti rád zavzpomínám, jak jsem ho poznal a znám,“ řekl naší redakci novinář, fotograf a publicista Roman Blaško a pokračuje: „Mistr Jan Saudek spatřil světlo světa spolu s bratrem Kájou Saudkem 13. května 1935 do německo-české rodiny jako jedno z jednovaječných dvojčat. Tatínek byl židovské národnosti a maminka byla křesťanského původu. Oba své syny tak na začátku války v nutnosti raději pokřtili v římskokatolické církvi. A jestli mě paměť neklame, pět bratří jeho otce se už bohužel nevrátilo z koncentračních táborů. Také bratři Jan a Kája se ocitli na sklonku války v polském koncentračním táboře. Nic méně na tohle období vzpomínal vždy velmi mistr nerad…“

Čarodějův učeň

Když jsme se před asi 18 lety potkali s mistrem Janem Saudek poprvé, okolí si myslelo, že se známe od nepaměti. Prostě, jako když se sejdou dva Slávisti, kteří se neznají, ale mají si co říct. Oba jsme životními obdivovateli nejen dívčích a ženských půvabů… Slovo dalo slovo a já jsem s mistrem strávil pět a půl let jako učedník v jeho ateliéru v Blodkově ulici na Žiškaperku. Prožil jsem s Janem neuvěřitelné chvíle, za které jsem moc rád a jsem poctěn, že mě umožnil nahlédnout nejen do laboratoře jeho dlouholeté tvorby, ale i nahlédnout do duše umělcovi. Byla to krásná léta možná i proto, že jsme byli o něco mladší. Znám dobře jeho překrásné a bohaté arcidílo, znám jeho osobu, ale vždy jsem tvrdil, že ti, co o něm píšou, nebo točí o něm dokumenty a filmy devalvují pohled našeho národa na mistra a Fotografa Českého, neboť se dívají na něj jen jako na osobnost a nedívají se, a už vůbec nerozebírají mistra a Fotografa českého prostřednictvím jeho jednoduché, a přitom geniální tvorby. Pokusím se v tomto minimálním prostoru alespoň trošičku tohle napravit…

Rodina

Pro Jana byla z počátku mládí rodina doslova učarováním. První manželství s Marií měl dva syny biblických jmen Samuela a Davida. Ale manželství se rozpadlo a Marie skončila v náručí Milana Knížáka. Měl komplikovaný přístup k dětem a každá chvíle se svými syny byla nejprožitějším svátkem. To se procítěně odrazilo na jeho fotografiích. Zachycoval okamžiky podle cyklu Family, který zahlédl v jednom časopise. Zobrazoval rodinu a život intuitivně, tak jak to naplno prožíval a cítil. Ostatně na všechny jeho cykly jsou pravdivým odrazem jeho pocitů. Nádherná nuance jemných a také křehkých fotografických obrazu vlastního smyslu života na prahu samotné Janovy budoucnosti. Fotografie »Život«, je z cyklu rodina jedna z nejsilnějších a nejznámějších. Je v ní vepsána láska, něha a budoucnost, bezbrannost a potřeba ochraňovat. Dospělost a tvrdost oproti probouzejícímu životu.

Okno

Plesnivá sklepní místnost v Koněvovi č. 145 a v ní vlhkem padající omítka, která vytvářela pozadí k doslovnému až divadelně aranžovanému obrazu života prostřednictvím kolorované fotografie. Sytost barev technikou kolorování, dodávala Janovým fotkám expresivní snovost, který polidštil neutěšené prostředí ateliéru tak, že každý, kdo tehdy fotografie Saudka zavnímal, chtěl alespoň na chvíli projít z té šedivé všednosti, která se někdy proměnila jemně pastelovou realitu, až někde tam, kde tyto syté barvy dali snovost a novotu našim šťastným, klidným a bezpečný životům. Jan zobrazoval opět jen to, co sám prožíval. Vždy mě učil. Pokud není na fotografii zobrazena pravda, nemůže to být dobrá fotka. Má pravdu!

Marie Nr. 142

Fotografie obyčejné okaté dívky s halenou v zubech, zářivě lesklou čelenkou s obnaženým bříškem. Fotografie, kterou si kurátoři v Louvru vybrali jako stěžejní foto výstavy, která Janovi změnila život a stal se ceněným v zahraničí a následně doma. Jen to mělo malou vadu na kráse. Tehdejší ředitel Národní galerie Milan Knížák, jenž žije dodnes s Janou první ženou Marii č. 1, odmítal nakoupit Saudkovou dílo a raději nechal nakupovat své »umění« pro NG. Zatím co Jan je sbírkově zastoupen v 278 největších galerií světa doma v NG není jediná jeho fotografie.

Národní divadlo

Když vyšla Janovi Saudkovi skromná knížka portrétů členů Národního divadla z činohry, filharmonie ND, opery a baletu, tak jsem pochopil, že tohle je něco výjimečného, co docení společnost, až vše zavane mohutná vrstva prachu příští doby. Pak přijdou chytré a pomazané hlavy a řeknou, že nám, že tohle je národní bohatství. Jan šel na to jako vždy od lesa. Jednoduše, žádný křečovitě falešný obraz. Zvolil jednoduchost, lehkost a každého nechal projevit po svém. Opravdu přenádherně obyčejná a zcela mimořádná práce.

Kalendář Dukly

Sport je to, co Jana provází celým životem. Kdysi se ho ptal jeden kolega fotograf George Ksandr na křestu knihy o fotografování aktu, »Jak to mistře děláte že v 71 let a stále běháte 10 kilometrů denně?« a Jan odpověděl: »Je vidět kolego, že jste příliš mladý, až vám totiž bude tolik co mě, začnete těch 10 kilometru zdolávat taky…!«  Portréty velmi krásných lidí, jak sám Jan říká, jsou upřímně veselé a naladité. Je na ně krásný pohled. Nejen na sportovce ale na vlastní nápadíté zobrazení.

Další tvorba a něco málo o mistrovi

Jan je snad všechno na co si vzpomenete, vrtošivý neposedný tanečník, překvapivě ohromující básník (hlavně u žen), vtipný tvůrčí spisovatel, vlastní plagiátor a naivistický malíř s citem pro realistický surrealismus křížený s nekoncipovaným dadaismem, Neuvěřitelně charismatický vyprávěč, mecenáš, který se rozdává i když nic nemá, skvělý řidič, vytrvalý a uspokojivý milenec, snaživě nesnaživý manžel, lásky-plně bezbranný otec, který děti nejraději plodí, neúnavný pracant, také džentlmen, který zásadně nepije před 17 hodinou a hlavně je to náš »Fotograf Český.« Je také neuvěřitelně vitální, nikdy jsem nedokázal spočítat kolik vlastně má děti. Jan je energický a svou práci fotografa už dělá skoro 70 let. Přejme mu zdraví, lásku a šťastné chvíle.

Čarodějův učeň – curriculum vitae

Novinář, publicista a fotograf Roman Blaško se narodil v roce 1969 v Moravské Třebové.

Studoval Lidovou konzervatoř v Ostravě, obor Výtvarná černobílá klasická fotografie. Jeho velkým uměleckým vzorem byl Jan Saudek, který v něm vycítil talentovaného umělce a v roce 2003 ho přijal jako učedníka a následně asistenta ve svém ateliéru v Praze. Zde Blaško následně pět a půl let pokračoval v soukromém studiu u tohoto světoznámého Mistra mistrů, až získal přezdívku Čarodějův učeň. Během té doby se jejich vztah z učitele a žáka změnil na přátelský a společně zažili spoustu práce i zábavy při nejrůznějších alotriích.

Od té doby má za sebou Roman Blaško řadu prezentací v tuzemsku i v zahraničí (Hranice na Mor., Kutná hora, Praha, Berlín, Vídeň, Drážďany, Brusel) autorských i společných výstav, včetně řady fotoprojektů na národní i mezinárodní úrovni. Jeho tvůrčí záběr je velmi široký, kromě umělecké fotografie se zabývá i dokumentačními a reportážními snímky. Kupříkladu velký úspěch sklidil v roce 2015 s výstavou „Ukrajinské kontrasty“ v Bruselu v Evropském parlamentu. V současnosti je Blaško členem Institutu umělecké tvorby, přednáší v Centru České fotografie a pro společnost FOTOŠKODA v Praze.

Blaško obdržel dvě mezinárodní ocenění na prestižní výstavě Czech Press Photo, jedna je právě za portrétní foto Jana Saudka (viz snímek). Roman Blaško před časem napsal knihu Vášně mého života a v současné době pracuje na autobiografickém díle Čarodějův učeň, kde vzpomíná na svou skvělou životní etapu v Ateliéru Jana Saudka na pražském Žižkově.

Vzpomínaná výstava Jana Saudka v pražské Malostranské besedě se koná do 30. července letošního roku.

Snímky:  Roman Blaško a archiv