Za pár dnů se ve sněmovně rozhoří bitva o klecové chovy slepic. Skončí už tyto koncentráky?
Tábor 15. června 2020
„Tak nám ve sněmovně zamázli zákaz klecových chovů slepic, paní Millerová,“ chtělo by se říci po zatím posledním jednání zemědělského výboru. Při projednávání novely zákona na ochranu zvířat proti týrání nepodpořili přítomní členové tohoto garančního výboru ani jeden ze tří návrhů na zákaz klecových chovů slepic – buď od roku 2027, nebo od roku 2025, případně počínaje rokem 2033.
Minulou středu tak u části poslanců pomyslně zvítězila zemědělská lobby, které je zřejmě jedno, v jakých podmínkách slepice žijí – hlavně, že to podnikání „sype“. Konečné slovo však bude mít až plénum Poslanecké sněmovny, které bude novelu zákona za pár dnů projednávat ve třetím čtení. Následně odhlasuje své stanovisko také Senát. Pesimismus ochránců zvířat by proto nyní nebyl na místě – v rámci pozměňovacích návrhů lze změnit ledacos…
O tom, že klecovým chovům pomalu ale jistě zvoní umíráček, nemůže být pochyb. Jejich zákaz už platí v Rakousku a v Německu, v dalších zemích se o tom vedou diskuse. A já si nemyslím, že by naši farmáři byli natolik zaslepení, aby si nedokázali spočítat, že přinejmenším od roku 2025 stejně přijdou o významnou část odbytu slepičích vajec. Už za pět let totiž přestanou velké obchodní řetězce odebírat vejce pocházející z klecí, ve kterých drůbež mnoho desítek měsíců trpí ve zcela nevyhovujícím malém prostoru.
Tento krok obchodních řetězců je jasný signál, jaká budoucnost klecové chovy čeká. Civilizovaným lidem totiž vadí, aby zvířata, které člověk využívá ke svému prospěchu, žila bez dostatku pohybu, bez možnosti pravidelně si protahovat křídla, svaly a klouby. A co je pro slepice nejdůležitější – také hrabat. Každý, kdo se někdy pokoušel chovat slepice, dobře ví, že žádný kur se bez hrabání prostě neobejde – chovat hrabavou drůbež na betonovém dvorku by bylo stejně zrůdné jako v klecích, kde slepice fungují víceméně jako stoje – z jedné strany se do nich vkládá krmivo a na druhé straně vypadne z opeřenců vajíčko. Jak odporné a nehodné civilizovaných lidí žijících ve třetím tisíciletí!
A právě nestvůrnost takových podmínek chovu spotřebitelům stále více vadí, proto stále častěji poptávají vejce od slepic žijících v co nejvíce přirozených podmínkách. Nejlépe v přírodních výbězích, tedy ve velkém prostoru, kde se opeřenci mohou relativně volně pohybovat a hlavně hrabat – stejně jako na venkovském dvorku.
Apeluji proto na zákonodárce, aby se při třetím čtení návrhu novely zákona na ochranu zvířat proti týrání nenechali převálcovat zemědělskou lobby. Aby hlasovali tak, že chov už nebude přinášet zvířatům utrpení. Aby dokázali, že i Česká republika patří k civilizovaným zemím, které dokážou říci slepičím koncentrákům jasné NE!
RNDr. Evžen Korec, CSc. – ředitel Zoologické zahrady Tábor
Filip Sušanka