Ohlédnutí za historií Pražského komorního orchestru
Praha 26. dubna 2020
PKO se řadí mezi nejstarší komorní orchestry v Evropě a má velmi bohatou historii. Na podzim roku 2021 oslavíme 70 let od jeho založení. Nyní se nabízí ideální příležitost do historie orchestru nahlédnout.
Pražský komorní orchestr byl založen v roce 1951 a za téměř 70 let své existence odehrál tisíce koncertů, hostoval po celém světě a spolupracoval s celou řadou světových hvězd. Pouhý rok od svého vzniku účinkoval na Pražském jaru a při svém turné po USA vyprodal i slavnou Carnegie Hall v New Yorku.
Pražský komorní orchestr byl založen v roce 1951 a za téměř 70 let své existence odehrál tisíce koncertů, hostoval po celém světě a spolupracoval s celou řadou světových hvězd. Pouhý rok od svého vzniku účinkoval na Pražském jaru a při svém turné po USA vyprodal i slavnou Carnegie Hall v New Yorku.
PKO se v začátcích své existence soustředil především na interpretaci starší české hudby, klasicismus a raný romantismus. Později do svého repertoáru zařadil také skladby 20. století a posléze začal uvádět i zcela nová díla soudobých skladatelů. Orchestr nahrál množství titulů pro společnosti Supraphon, Denon, BMG, Decca, Telarc a další. V jeho rozsáhlé diskografii nechybí řada významných ocenění, jako je Zlatá deska Supraphonu v roce 1987 za jeden milion prodaných gramofonových desek, Wiener Flötenuhr či Grand Prix du Disque od Académie Charles Cros.
PKO představuje své nejdéle působící členy
Hobojista Lukáš Pavlíček vystudoval Pražskou konzervatoř u Bedřicha Vobořila a Vladislava Borovky a ve studiu pokračoval na Hudební akademii múzických umění v Praze. Od roku 2008 je členem Pražského komorního orchestru. Nejraději vzpomíná na zájezd v roce 2009 po Asii, během kterého s PKO navštívil takové země jako Brunej, Malajsii, Thajsko. Mezi Lukášovy nejoblíbenější skladatele patří Antonín Dvořák, Gustav Mahler a Richard Strauss.
A jaký je Lukášův nejoblíbenější koncertní sál? „Určitě pražské Rudolfinum, kde často vystupuji a z těch světových hlavně japonské sály, jmenovitě Suntory Hall v Tokyu a Kitara hall v Sapporu.“