František Sentenský: Je první jarní den a začíná svítat, část čtvrtá

Praha  25. března 2020

Toto povídání píšu prvního jarního dne roku 2020 nebo chcete-li, roku 7 526 podle nového slovanského kalendáře. Dle učení starých Slovanů, začíná nová epocha. Epocha světla. Ale teprve svítá. Nacházíme se v nejméně příjemné části dne. Temnota má ještě mnoho sil a při vědomí smrtelného nebezpečí kolem sebe pořádně kope.

Každá bytost přirozeně inklinuje k vyšším energiím. Ke světlu. Obrací se k těmto energiím a harmonizuje se s nimi. (To je zase jen známá obecná fyzika.) Postupuje přirozeně blíž ke světlu. Pokud se ale dostane do vlivu vibrací nízkých energií, tyto vibrace vyšší jemné energie přehluší. Je z toho příklon postupně k materii, ke konzumu, sobectví, zločinu, zlu. Takto postižené bytosti především ztrácejí cit, ztrácejí srdce a tím ztrácejí i intuici. Morálku nejspíš neměly už na začátku. Proto jsou snadným cílem. Ale mívají vyvinutou inteligenci. Jenže náš rozum – to je především hloupost. A to je také “jejich” (a bohužel i naše, neumíme-li používat intuici) slabina. Jsou to jen stroje. A každý stroj dokáže „zdravý“ člověk překonat intuitivním nápadem. V tom jsme právě my, Češi, možná nejlepší na světě. Postupně jsem dospěl k poznání, že tyto naše schopnosti nejsou dány ani tak geneticky, jako spíš „formátováním“ prostřednictvím jazyka. Považuji ho za naše národní zlato a od jisté doby se snažím (někdy marně) jej nemršit. Čeština sama o sobě je i jakýmsi testem inteligence. Pokud jsi schopen ji zvládnout a ovládat, už tě jen to může(!) posunout dál. Slovanské jazyky také ladí s přírodou. Tj. s naší podstatou. Nenechme si sáhnout na jazyk. Stačí, že jsme dovolili zcizit naše zlato. To přežijeme. Ztrátu jazyka ne.

Ale zpět k rozumu. Razím teorii, že na cokoliv člověk (rozumem) sáhne, to podělá. Z pohledu naší milé planety zcela jistě. Výjimku jsem nenašel. Pokud někdo máte „jasný argument“ proti, nejprve si uvědomte, jestli tento “argument” vlastně neřeší dříve napáchané zlo, které by bez rozumu vůbec nevzniklo a nevytváří tím dvě jiná.

Naše euroatlantická civilizace je opravdu „pozoruhodná“. Vůbec nechápu, jak se jí může někdo zaklínat nebo dokonce chlubit! Ale teď jsem možná vylil z vaničkou i dítě, které jsem ovšem neviděl.

Vše co jsme kdy doopravdy potřebovali, jsme měli kolem sebe. Zadarmo a intuitivně. Jenže mi potřebovali (a potřebujeme) mít víc. A tím se to celé pokakalo. Prostě ty nejhloupější věci, které na Zemi vznikly a vznikají, jsou produktem rozumu. Nejčastěji vysoce kvalifikovaného. Chcete-li, kalkulu. Jenže nikdy nikdo přesně nespočítá rovnice přírodních dějů na kalkulačce ani na PC. Už jen proto, že (možná dokonce většinu) jevů neumíme dosud přijatelně popsat. Což nám nebrání se tvářit, že už známe vše. Těch důvodů je samozřejmě víc. O získávání a zadávání okrajových podmínek v integrálně-diferenciálních rovnicích bychom si asi mohli vyprávět dlouho, že? A to jsme pořád jen u vlivů „vědeckých“. Tak na co si tu tedy hrajeme?