V lesku zlata, v záři barev. Umění podmalby na skle ze sbírek UPM
Praha 26. února 2020
Podmalby neboli obrazy malované na zadní straně skla představují ve sbírce historického skla Uměleckoprůmyslového musea v Praze velmi různorodou kolekci čítající na 387 předmětů z období od pozdní antiky po 19. století. Výstava představuje celkem sto třicet pět vybraných děl, včetně souboru třiceti podmaleb, které mezi lety 2001 a 2017 prošly náročným procesem restaurování, a přiblíží tak historický vývoj tohoto specifického druhu umění, jež představovalo vysoce ceněné položky v chrámových pokladnicích a šlechtických i měšťanských sbírkách.
Nejcennější renesanční obrazy zastupuje dílo Hanse Jakoba Sprüngliho (1559–1637) z Curychu nebo drobná podmalba signovaná „VBL“. Z období baroka pocházejí práce nizozemského malíře Gerharda Janssena (1636–1725), Daniela Preisslera (1636–1733) působícího v Kunštátu, podmalby připisované tzv. česko-francké škole nebo díla malířů činných v 18. století v Augsburgu. Naprostá většina vystavených děl pochází ze sbírek UPM v Praze, výběr však doplňují podmalby z dalších veřejných galerií a muzeí v České republice i zápůjčky ze sbírek soukromých. Expozice nabídne i výběr grafik, které se staly předlohou pro některé vystavené podmalby.
Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 27. 2. – 28. 6. 2020
Kurátorka: prom. hist. Helena Brožková
Odborná spolupráce: Jana Černovská
Architekt výstavy: Ing. Dušan Seidl
Grafický design výstavy a publikace: Johan Vlach, studio MiniMax
Sbírka podmaleb v UPM
Konvolut podmaleb ve sbírkách UPM v Praze představuje pestrou kolekci předmětů nejrůznějšího stáří a různorodé provenience, vytvořených rozličnými technikami. Jedná se o velmi noblesní předměty, kterým v kabinetech a sbírkách často patřilo výsadní dílo, nelze je tudíž považovat „jen“ za projevy uměleckého řemesla. Velmi často se proto v souvislosti s těmito díly hovoří o umění podmalby. Soubor obsahuje ukázky z období od antiky přes středověk, renesanci, baroko až po druhou polovinu 18. a zejména 19. století. Počtem 387 předmětů tvoří významnou součást sbírky historického skla, budovanou od samých počátků existence instituce s cílem vytvořit reprezentativní celek ilustrující vývoj tohoto svébytného umění. K jejímu obsahu přispělo několik generací pražských sběratelů a mecenášů i odborných pracovníků muzea.
Vojtěch Lanna
Výstava, uskutečněná v roce 135. výročí Uměleckoprůmyslového musea v Praze, připomíná třinácti vystavenými exponáty, že i o základ sbírky podmaleb na skle v UPM se zasloužil sám zakladatel muzea Vojtěch svobodný pán Lanna. Z jeho sbírky pochází celkem 17 podmaleb – což sice není ohromující počet, ovšem jedná se o velmi zásadní a cenné položky celé sbírky. Vojtěch Lanna muzeu nejprve daroval dvě podmalby, po skončení výstavy v roce 1906 pak dalších dvanáct. Tři díla pocházející z jeho sbírky byla zakoupena v aukci v Berlíně u firmy Rudolf Lepke v roce 1911.
Sběratelské aktivity Vojtěcha Lanny a jeho zásluhy o založení muzea připomíná malá výstava ve foyeru Vojtěch Lanna 1836 – 1919. Mecenáš muzea.
135. výročí založení UPM
Muzeum založila roku 1885 Obchodní a živnostenská komora v Praze. Sbírky a knihovna nejprve sídlily v propůjčených sálech v Rudolfinu. Vlastní budova v sousedství starého židovského hřbitova byla postavena v letech 1897–1899 podle plánů architekta Josefa Schulze, který muzeum včetně zařízení navrhl v novorenesančním slohu. Na výzdobě reprezentativní budovy se podílela řada významných umělců. Výzdoba oblouků oken zvýšeného přízemí na hlavním průčelí se znaky českých a moravských měst a alegorickými reliéfy řemesel typických pro tato města je dílem Antonína Poppa a Bohuslava Schnircha. Šest velkých maleb nad schodišti provedl Ferdinand Herčík, výmalbu slavnostního sálu K. V. Mašek. Mezi nejpůsobivější prvky interiéru patří také vitrajová okna Josefa Schulze znázorňující umělecký průmysl a umění, masivní kovaná mříž, uzavírající přístup do 1. patra, kterou věnoval průmyslník Bohumil Bondy a kovové sloupy s osvětlením na schodišti, darované Františkem Křižíkem.
V době okupace, kdy většinu budovy zabraly kanceláře německá letecké firmy Junkers, se sbírky ukrývaly na různých místech na českém venkově. Roku 1949 bylo muzeum zestátněno a v letech 1959–1969 spojeno s Národní galerií. Od roku 1970 je opět samostatnou institucí zřizovanou ministerstvem kultury. Na postu ředitelů se v novější době vystřídali významní odborníci, jako byl Emanuel Poche, Jiří Šetlík nebo Dagmar Hejdová. Od roku 1991 stojí v čele muzea Helena Koenigsmarková. V letech 2014 až 2016 se podařilo vyřešit dlouhodobý palčivý problém – z veřejných prostředků byl postaven centrální depozitář, který poskytuje ideální podmínky všem sbírkovým předmětům. V letech 2014–2017 prošla celkovou rekonstrukcí a modernizací také historická budova.
Mgr. Michaela Kindlová