Ivan Černý: Pozvánka do kina

Praha 4. října 2019

Byl jednou jeden Jiří Suchý…

…ten symbol zlatých šedesátých,  žijící legenda malých divadelních scén, spoluzakladatele legendárního Divadla na zábradlí a Semaforu, skvělého parťáka Jiřího Šlitra a posléze i Jitky Molavcové, asi není třeba milovníkům lehkých múz představovat. Jak však žil a žije tento všeuměl, který baví již třetí generaci diváků, rozený 1. října 1931 v Plzni?

Tak na to nám odpoví nový filmový dokument Olgy Sommerové, který vzdává poctu Jiřímu Suchému. Snímek Lehce se se životem prát více než sto minut dlouhý, se věnuje osobnosti, která výrazně ovlivnila českou kulturu posledního půlstoletí.

Divadelník, klaun, hudebník, textař, básník, skladatel, spisovatel, filmař, grafik, výtvarník a divadelní režisér, sběratel – muž se srdcem na dlani a věčným smyslem pro nesmysl – to je Jiří Suchý! Olga Sommerová zdařile zachytila v dokumentu, který zkraje podzimu vyrazil do našich kin, jeho životní příběh. Teprve při jeho sledování si člověk uvědomí, jak ojedinělou stopu zanechal ten všestranný kumštýř v našem kulturním a společenském životě.

Olga Sommerová nám naservírovala malou statistiku. Během šedesáti let uvedl Jiří Suchý, bratr svého bratra Ondřeje (výtvarník, novinář, spisovatel, dokumentarista), v Semaforu 97 her, napsal texty k 1400 písním a hudbu k pěti stovkám! Řada z nich doslova zlidověla. Svými písňovými a divadelními texty bezesporu obohatil i český jazyk.

Jmenovaný filmový dokument se tedy věnuje umělcovu životu. Zdařile ukazuje životopisný a tvůrčí portrét Suchého. Svým zpracováním se však liší od dosud natočených věcí a s vkusem i zvídavostí šikovné profesionálky Sommerové nám bez nátěru na růžovo či nutností čísti mezi řádky představuje tohoto velkého kumštýře. Snímek obohacují neznámé či pozapomenuté záběry, pro které si režisérka došla do archivů, jak televizních, filmových či rozhlasových. Doslove ze židlí pak zvednou a roztleskají, především diváky starší generace, nejslavnější hity ze semafórské éry dvojice Šlitr/Suchý.

Náš recenzentský potlesk ale patří jak Suchému, tak i Sommerové.

Foto:  archiv