Ivan Černý: Operace OVERLORD – 75. výročí bitvy o Normandii

Praha/Normandie 31. května 2019

Legendární den „D“ se odehrál, jak známo, 6. června roku 1944. Rok poté, co Rudá armáda uštědřila německým vojákům rozhodující porážku u Stalingradu. Winston S. Churchil se spojenci již déle nemohl odkládat otevření tzv. druhé fronty a dochází k největší vyloďovací operaci v historii vojenství. Mezi útočícími Brity, Američany, Kanaďany či Poláky a Holanďany byli i někteří Čechoslováci. V anglosaských řadách jak synové přistěhovalců s českými kořeny, tak i muži, kteří se po útěku z okupované vlasti dostali do tzv. západního vojska. Řadu jejich jmen pozorný návštěvník objeví při návštěvě obrovského pole bílých křížů, vzpomínky padlých hrdinů na Omaha Beach s americkým památníkem u Colleville.

Velkolepé rozměry akce

Během osmačtyřiceti hodin se dle plánu Overlord, vypracovaném generálem Eisenhowerem a spojeným velením, hnula přes mořskou hladinu gigantická masa dvou milionů mužů – z poloviny Američanů a z poloviny Britů a příslušníků Britského společenství. Řeč čísel je strohá: vyloďování se zúčastnilo 5 000 lodí s tisíci menších plavidel, podporovaných 12 000 letadly s úkolem, během necelých tří dnů vrhnout téměř 200 tisíc mužů proti Hitlerovu vychvalovanému Altantickému valu, na němž stálo 60 divizí polního maršála von Rundstedta, z nichž polovina byla soustředěna u pobřeží od Holandska po Normandii pod velením polního maršála Rommela.

Vylodění na plážích

Spojenci se soustředili na pláže situované směrem k Britským ostrovům. V Operaci Overlord dostaly krycí jména, znějící od západu k východu – Utah, Omaha, Gold, Juno a Sword. První dvě pláže tvořily sektor americké 1. armády, zbývající tři patřily do britského sektoru 2. armády – Juno byla kanadská.  Největší boje probíhaly na pláži Omaha, kde se vyloďovalo na 140 000 amerických vojáků, pláž bránilo 40 000 německých mužů s pečlivě zastřílenými kulometnými hnízdy a dělostřelectvem z bunkrů, střežících křížovou palbou pobřeží. První vlny amerických vojáků, příznačně zvaných „sebevražedné“, byly většinou pobity. Avšak i přes značné ztráty a počáteční chaos ve velení invazního vojska byla pláž Omaha večer 6. června zajištěna a dobyta.

Posléze byly všechny německé jednotky od pláží zatlačeny a přinuceny k ústupu směrem na jih a východ. Velká část z nich však byla zničena, a to především nepřetržitým útokům spojeneckého letectva.

Na průběhu bitvy se projevilo několik faktorů – výhoda naprostého překvapení na straně Spojenců, jejich zdrcující převaha v počtu mužů, výborná příprava a množství zbrusu nové techniky, především vyloďovacích lodí. V neposlední řadě i absolutní nepřítomnost německého letectva nad ohroženými plážemi a La Manche v první fází vyloďovací akce.

Od šestého června si pak již až do pětadvacátého srpna, který korunoval drtivé vítězství Spojenců v severní Francii, udrželi spojenci absolutní převahu na moři i ve vzduchu nad nacistickými vojsky. K Hitlerově porážce též napomohlo vysazení desetitisíců spojeneckých parašutistů po celé Normandii a dobře organizovaná činnost francouzského lidového odboje.

Oslavy s pamětníky, politiky i zájemci o militária

Ty letošní kulaté, pětasedmdesáté, budou ještě slavnější a pompéznější, než byly ty šedesáté či sedmdesáté. Obojí se konalo za účasti deseti tisíce veteránů a světových politiků, jako je kupříkladu francouzský prezident nebo britská královna. Tradičně nechybějí čeští veteráni ani naši prezidenti. Jak svého času Václav Klaus, tak nyní Miloš Zeman.

Oba naši státníci se shodují, že od okamžiku spojenecké invaze na pobřeží Normandie se nacistické Německo ocitlo v kleštích, kdy z východu postupovala Rudá armáda, z Itálie spojenecká 15. skupina armád a ze západu nakonec 21. spojenecká skupina armády. Díky tomu pak již konec války v roce pětačtyřicátém na sebe nenechal dlouho čekat.

Peklo na plážích, bráněných německými zbraněmi je nepředstavitelné, jak ve svých pamětech kupříkladu vzpomíná Čechoameričan Ladislav Jindra, který tehdy bojoval v řadách americké 29. pěší divize a měl to štěstí, že přežil, byť s těžkým průstřelem hrudníku.

“Bylo to k zešílení. Němci nás kosili těžkými kulomety, po desítkách a stovkách, do toho dělostřelectvo, každý krok mohl být posledním, neboť tam všude byla spousta min. Kluci, kteří běželi přede mnou či vedle mne, padali mrtví nebo ranění, přes kouř nebylo vidět na pár kroků, já to chytl až u drátěných zátarasů, dostat se za ně, tak bylo vyhráno…“

Odpovědí na jeho osobní zážitek je neméně osobní vzpomínka německého kulometčíka Hermana Kranckeho, zaznamenaného ve sborníku dokumentů, který si lze zakoupit v Muzeu Dne „D“:

„Byli jako mravenci. Prohnutí pod tíží výzbroje a výstroje, sotva se vlekli, ale pořád a pořád se valili kupředu. Překračovali mrtvoly spolubojovníků, nenamáhali se ani krýt, plazili se jen ranění, nebo ti, co odhodili ten nesmyslný náklad, který je jen zdržoval a zpomaloval a snažili se dostat vpřed jen s osobní zbraní. Nešlo je zastavit, ať jsme dělali, co jsme mohli. Nestačili jsme vyměňovat kulometné pásy, nabíjet. Šli jakoby v transu, jako pod vlivem nějakých drog, očividně beze strachu, nevšímajíce si smrti, která měla skutečné žně. Byla to víc než jatka. Po krátkém čase jsme se té nekončící masy začali bát…“

Jak známo, do úvodní fáze invaze se zapojili především českoslovenští letci, což novinářům potvrdil Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu:

„Bezprostřední podpory invazní operace v Normandii se zúčastnili především českoslovenští letci ve Velké Británii, organizovaní do čtyř leteckých perutí, tří stíhacích a jedné bombardovací. Například ta československá bombardovací peruť měla číslo 311 a byla podřízena velitelství pobřežního letectva. Připadl jí zodpovědný úkol: letecká uzávěra Lamanchského průlivu. Měla zaútočit na všechna německá povrchová i podmořská plavidla, která by se pokoušela narušit invazní operaci a proud lodí mezi velkou Británií a Normandií.“

Šance pro milovníky vojenské historie

Letošní oslavy se budou konat ve zcela výjimečném stylu, se spoustou společenských akcí, ukázek vojenské techniky, přehlídky veteránů a podobně. Bude se hodovat a pít s přípitky na vítězství, bratrství ve zbrani i míru a na přání, aby se již nikdy něco podobného nekonalo. Přítomní politici ze západu i východu pronesou moudré projevy a vzájemně si nabídnou pravice ke spolupráci. Kéž by jim to ale vydrželo i po návratu z oslav.

Nejeden ze zájemců o vojenskou historii, ať již člen nějakého military-clubu nebo solitér pobíhající po nejrůznějších místech bývalých bojů s detektorem kovů by byl rád u toho. Vždyť už jen spolu s veterány, místními lidmi a turisty z celé Evropy společně sledovat flotilu vyloďovacích plavidel, blížící se k pláži je neopakovatelný zážitek!

Automobilem po vlastní ose je to z ČR ale dost přes tisíc kilometrů Evropou. Pohodlnější je to rozhodně komfortním autobusem s nějakou specializovanou cestovní kanceláří. Je jich celá řada, a nabízejí většinou za vstřícné ceny čtyř až pětidenní cesty na oslavy Dne „D“, s prohlídkou zajímavých míst.

Jako nezajímavější z té zážitkové turistiky vybíráme:

Prohlídkovou šňůru po invazních plážích, Cherbourg se svým Muzeem války a osvobození, Arromanches – Muzeum vylodění s přístavem Mullberry, dále pak Muzeum bitvy o Normandii a anglický vojenský hřbitov i prohlídku německé baterie des Longues s kanóny značky Škoda a především návštěvu Omaha Beach s americký památníkem deset tisíc křížů v Collevile.

Foto: archiv