Ivan Černý: Beránci s korouhví, aneb po stopách českých a moravských bratří
Praha 30. května 2019
V současné době dokončila novinářka a spisovatelka Taťana Březinová svou další knihu s názvem Beránci s korouhví, aneb po stopách českých a moravských bratří. Rukopis není v pravém slova smyslu historickou prací, ale zaměřuje se na důležitou, leč méně známou kapitolu našich dějin. Popisuje zhruba půl století naší historie, začíná od doby předhusitské, končí u tolerančního patentu v roce 1781. Není jen o církvi, ale především o našich dějinách. Je psán populární, dalo by se říci žurnalistickou formou, měl by oslovit jak žáky, tak učitele, ale i čtenáře, zajímající se o naši minulost s poselstvím do budoucnosti. Mottem knihy je povzdech exulantů, mířících do Uher.
Mladoboleslavský hrad – i zde najdeme expozice k Jednotě bratrské
Templ, pohádkový palác nad Jizerou v Mladé Boleslavi, kde je muzejní expozice, zčásti zaměřená na historii Jednoty bratrské
„Nic jsme s sebou nevzali, po všem veta, jenom Bibli kralickou, Labyrint světa…“
Především je třeba osvěžit si leckdy řádně zanesenou paměť. Jednota se ustavila po husitských válkách za časů Jiřího z Poděbrad v roce 1464 v Kunvaldu ve východních Čechách. Vyšla z myšlenek Husových, které přenesl Jan Rokycana dál, a šířil je Petr Chelčický. Zakladatelem jednoty je člen utrakvistického semináře v klášteře na Slovanech v Praze, zapomínaný bratr Řehoř. Jednota zazářila hlavně v Mladé Boleslavi. Rudolf II. ji svým Majestátem pozdvihl na úroveň jiných církví, leč netrvalo dlouho, a zběsilý čas ji po Bílé hoře uvrhl do propadliště dějin a z jejích členů udělal pronásledované exulanty. Na další otázky nám odpoví sama autorka.
Jak jste se dostala k námětu a k tak rozsáhlému psaní?
„Beránci jsou znakem jednoty a symbol korouhve pro mě znamená: Ano, jsme sice beránci, ale nevzdáváme se. Hned na začátku je třeba říci, že v jejich době byla nejdůležitější víra v Boha. Pro ni by dokázali zemřít, jak víme z náboženských válek. K napsání knihy mě inspiroval spisovatel a kamarád Stanislav Motl. Řekl mi po mé sérii reportáží v Ochranově:
„Když máš tak ráda Moravské bratry, tak o nich napiš něco pořádného.“
A tak Taťana Březinová začala psát. Na knize intenzivně pracovala čtyři roky. Studovala dostupné archivní materiály i staré publikace, které lovila po antikvariátech, a rukopis se rozrůstal. Měl už přes tři sta stránek a tak se nakladatelství Petrklíč celkem logicky rozhodlo rozdělit ho do dvou dílů. První díl je věnovaný Čechám a vyjde koncem prázdnin. Obsahuje témata: Jak se zrodil hrdý národ – Vzdělání a prosperita – Máme odvahu hlásat svoji pravdu -Spadla jednota bratrská z nebe? – Výhry a prohry – Zlé poselství Bílé hory – Potrestání, které nemá ve světě obdoby – Příliš tvrdá odplata. Tuto část zakončuje vydání Tolerančního patentu v roce 1781.
Mladá Boleslav přitahuje turisty i díky Jednotě bratrské
„Na druhý dílBeránků s podtitulem Po stopách moravských bratří, věnovaný Moravě, Herrnhutu-Ochranovu a misionářským cestám do světa, si budeme muset ještě asi rok počkat. V něm jsou zhruba tyto tematické okruhy:
Od Husa do pralesa – Kde bloudí duch Jana Amose? – České a moravské šlépěje ve světě – Co spojuje Václava Budovce s Christianem Davidem a severoamerickými indiány – Bratranci Stachovi sepsali grónskou gramatiku – Eskymáci se ptají na Komenského – Ja su Moravan, říká černý muž v Pensylvánii – Nade vším svítí Ochranovská hvězda – Co je pocit hrdosti? – Jak nás to vše poznamenalo?“
Pražské Emauzy – zde svého času působil zakladatel Jednoty bratrské Řehoř
Jaké ilustrace doprovázejí váš text?
„Oba svazky jsou ilustrovány jak dobovými grafikami a dokumenty, tak reportážními snímky z mých cest. Velkou roli hraje Praha, Kunvald, Mladá Boleslav, na Moravě Muzeum Moravských bratří v Suchdole nad Odrou nebo Muzeum Kralické bible a jiná místa.“
Jaké zajímavosti jste nasbírala?
„Byla jsem doslova štěstím bez sebe, když jsem mohla nahlížet do knih a dokumentů, které se našly jako poklad století při rekonstrukci jedné budovy v Mladé Boleslavi, kam pod práh bratři ukryli svou korespondenci a mohla jsem číst dopis svého oblíbeného Václava Budovce z Budova. Silnou atmosféru má v sobě městys Suchdol nad Odrou, kde si nejen v muzeu, ale přímo u jednotlivých domů připomeneme, že právě odsud tajně odcházeli první exulanti na určené místo, a to do Saska na pozemky hraběte Zinzendorfa, který jim pobyt umožnil. A právě zde vybudovali městečko Herrnhut – Ochranov, které je dodnes centrem Jednoty bratrské na světě. Zajímavé je i vyprávění Daniela Říčana, předsedy spolku Moravian ze Suchdola, jak se na své cestě po Americe setkal s potomky našich exulantů, kteří mluví stále česky.“
Na závěr Taťana Březinová říká:
„Měli bychom být hrdi na celou tuto kapitolu našich dějin, z níž se melodie husitského chorálu přenesla i do různých končin světa. A měli bychom si stále připomínat, že jsme sice malý, ale skvělý národ.“
Curriculum vitae
Taťana Březinová (narozena 1946) je absolventkou Fakulty žurnalistiky v Praze, redaktorka a spisovatelka. Knihy jí začaly vycházet po roce 1989 a v současnosti se plně věnuje literární tvorbě. Je autorkou několika knih literatury faktu, naučné literarury, hlavně však prózy. Vydala knihy Křižovatky žen, Tři holčičky na římse, Marika píše Vincimu, Děravý štěstí. Z románů připomínáme Takoví jsme blázni, Tanec na paletě, Sanatorium raněných duší aneb Bylo-li by libido, Velká cesta seniorů, Příběhy domu, Pod kobercem.
Knihy vyšly v nakladatelství Návrat domů, Eroika a Akcent. Svou povídkou přispěla též do antologie českých spisovatelek s názvem Nevěry. Z oblasti literatury faktu napsala se svým synem Mikulášem Černým knihu Návrat polárního letce aneb Pátrání po dramatickém osudu českého polárníka Jana Březiny (vydáno v nakladatelství Rybka Publishers). Poslední vydanou knihou je humoristický román Babička na inzerát (nakladatelství Petrklíč), který upomíná na román Velká cesta seniorů.
Foto: archiv