Michal Dlouhý: První přidělení

Praha 19. června 2018

Po noční jízdě četník na zkoušku Machart docestoval prvním ranním vlakem do Chrudimi. Podle vysvětlení přednosty železniční stanice zanedlouho stál v plné zbroji před chrudimskými četnickými kasárnami, ve kterých sídlilo četnické oddělení, okresní četnické velitelství a zároveň i tamní četnická stanice. Strážmistrem Jindřichem Loukotou z místní četnické stanice, který měl v kasárnách pohotovostní službu, byl přivítán a pozván k občerstvení. Skromná četnická krmě – černá káva a chléb – mu přišly skutečně vhod.

Úderem osmé hodiny šel k raportu do kanceláře velitele četnického oddělení, na níž bylo uvedeno: kapitán Jan Vája. Po vstupu do místnosti zde spatřil dva důstojníky v hodnosti kapitána a okamžitě se obrátil ke staršímu z nich a hlásil příchod četníka na zkoušku. Byl však okamžitě přerušen, aby se hlásil veliteli oddělení. Opakoval tedy své hlášení mladšímu důstojníkovi.

Až nyní si povšiml, že tento muž má na rozdíl od staršího poněkud odlišný stejnokroj. Rozdíl spočíval ve velikosti límcové výložky. Zatímco on jakož všichni výkonní četníci, včetně důstojníků výkonných, mají na špičkách límců červené výložky ve tvaru trojúhelníku se dvěmi obloučky na jeho zadní straně, správní důstojníci mají límcové výložky mnohem větší, ve tvaru jakéhosi kosodelníku s jedním obloučkem na zadní straně.

Velitel oddělení kapitán Vája hlášení přijal a představil jednoho ze tří jemu podřízených okresních velitelů, chrudimského okresního četnického velitele kapitána výkonného Josefa Ptáčka. Jak bylo uvedeno, okresní velitelství Chrudim sídlilo v týchž kasárnách a mělo v obvodě celkem 15 četnických stanic. Velitel oddělení po krátké poradě s kapitánem výkonným Ptáčkem rozhodl, že nově přidělený četník na zkoušku bude přidělen četnické stanici Medlešice. Tamní staniční velitel vrchní strážmistr František Leznar bude tím nejvhodnějším k zaučení.

Poté byl četník Machart odveden okresním velitelem do jeho kanceláře k vyřízení předepsané administrativy a k vysvětlení cesty do Medlešic. Bylo mu mimo jiné sděleno, že pan vrchní Leznar je zkušený četník, který ho mnohému naučí a byl upozorněn na nutnost bezpodmínečného dodržování kázně a disciplíny o čemž se pan okresní i velitel oddělení budou osobně přesvědčovat při jimi konaných přehlídkách stanice. Jakmile to bude možné, bude vyslán do školy četníků na zkoušku, jejíž absolvování je předpokladem k převzetí do definitivního stavu.

Četnická kasárna v Medlešicích

Cesta do Medlešic netrvala drahou ani půl hodiny a tak již před polednem uvítala medlešická četnická stanice svého nejmladšího člena. Ve staniční místnosti se nacházel četník v hodnosti strážmistra. Po podaném hlášení přivítal „probáka“, jak se podle rakouského „probengendarm“ říkalo četníkům na zkoušku a představil se jako Pepík Lochmanů. Informoval, že pan vrchní právě odešel domů na oběd a že se do hodiny vrátí. Je totiž zvyklý dát si po obědě „dvacet“. Upozornil, že staniční velitel je starý služebník, ukázka pravého rakouského četníka, přísný, ale zato spravedlivý. V tu ránu se Karlu Machartovi vybavil kestřanský strážmistr Podhůrský a sám pro sebe si povzdechl, že prokletá „austrie“ ho snad bude pronásledovat celý život.  Hodina čekání při hovoru utekla jako nic a ve staniční místnosti se objevila urostlá postava pana vrchního.

Četník na zkoušku se veliteli stanice zahlásil a poté ho následoval do jeho kanceláře. Pan vrchní nového podřízeného svým zvučným hlasem přivítal a záhy ho upozornil, že vyžaduje naprostou poslušnost a kázeň. Ve své řeči často používal řadu zažitých německých výrazů. Probengendarm, víme, si musí být vědom toho, že ačkoliv nosí na veřejnosti četnický stejnokroj, četníkem vlastně vůbec není. Musí se proto svědomitě učit, slušně a zdvořile vystupovat na veřejnosti a v žádném případě se nepouštět s občanstvem do politických debat, anžto četníci jsou apolitičtí, neboť jsou pro všechny bez rozdílu. Rovněž není přípustno nemírné holdování alkoholu a hazardním hrám. To však neznamená, že by si četník nemohl dát pivo nebo dvě v místním hostinci, či zahrát si partičku mariáše se slušnými lidmi.

Následovalo ubytování v pokoji pro mužstvo, kde je ubytován již strážmistr Lochman a následně si měl zajít do obchodu pro sešity. Přesně podle vzoru strážmistra Lochmana si urovnal výstroj a výzbroj a ostatní svoje věci na polici a do „kastlíku“ jak se říkalo starým rozkládacím psacím stolům.

Podle pokynu pana vrchního pak vyrazil do obchodu pro sešity. Po návratu mu strážmistr Lochman sdělil, že se má okamžitě hlásit u vrchního. Zde dostal zvýšeným hlasem vyčiněno, že veliteli stanice nehlásil opuštění četnických kasáren. Každý odchod a příchod četníka musí být hlášen veliteli stanice a v jeho nepřítomnosti pohotovostnímu četníkovi. Dostal k prostudování kasární předpis a stejnokrojový předpis s tím, že druhého dne bude mít svoji první patrolu, tak ať ví, jak má být četník ustrojen a chovat se na veřejnosti. To mu četnická služba hezky začíná, povzdychl si a vzpomněl si na svůj první prohřešek před budovou zemského velitelství a pokyn, že ho má oznámit veliteli stanice, ale nenašel odvahu ještě více rozčílit staničního velitele.

Proto se odebral do svého pokoje a zasedl ke „kastlíku“ nad služební předpisy. Hlavou se mu ale honily myšlenky, o tom, zdali bylo správné jeho rozhodnutí dát se k četnictvu.

Ačkoliv byl bez oběda, večeře připravená staniční kuchařkou mu ten den ani nechutnala. Před spaním se ještě věnoval studiu předpisů. Náladu mu sice před spaním zlepšil spolubydlící Pepík s tím, že velitel, je sice pedant, ale když se mu „zahraje“ vojna, na kterou si potrpí, tak to s ním vcelku jde.

Těch zážitků bylo za poslední dva dny tolik, že z nich nemohl dlouho ani usnout. Hospodařit do rodného domu se vrátit nemůže, takže mu beztak nezbývá nic jiného než vydržet a zůstat.

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÉ TRAMPOTY, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha popisuje formou literatury faktu, celoživotní profesní kariéru četníka Karla Macharta od četníka na zkoušku až po velitele četnické pátrací stanice. Kniha byla vydána v tistěné i v elektronické podobě a je k dostání na www.kosmas.cz. Zajímavé informace o autorovi získáte na www.cetnik-michal-dlouhy.cz