Vzpomínka na Nanking 1937

Praha 9. června 2018

Výstava „Společné svědectví: Vzpomínka na Nanking 1937“ byla zahájena 7. července 2018 v  hlavním městě České republiky Praze v areálu Národního domu na Smíchově a potrvá měsíc. Akci pod záštitou tiskové kanceláře Státní rady Číny, městského úřadu provincie Jiangsu (Ťiang-su) a Velvyslanectví ČLR v ČR pořádá Čínské mezikontinentální komunikační centrum (CICC – China Intercontinental Communication Center) spolu s Asociací pro kulturní vztahy se zahraničím provincie Jiangsu (Ťiang-su). Výstavu konkrétně zajišťují a organizují Asociace pro kulturní vztahy se zahraničím města Nanking a Pamětní síň obětí Nankingského masakru spáchaného japonskými útočníky, a to ve spolupráci se Smíšenou česko-čínskou komorou vzájemné spolupráce.

Výstava v češtině a angličtině má čtyři části, tedy: Zvěrstva spáchaná japonskou armádou v Nankingu, Humanitární pomoc, První zprávy v západních médiích a Spravedlivé soudy a udržování míru. Vystaveno je více než 130 historických fotografií, 13 exponátů, a ke zhlédnutí jsou 2 videoklipy, které ilustrují historické skutečnosti Nankingského masakru.

 

Základní fakta o Nankingském masakru

7. července 1937 rozpoutalo militaristické Japonsko rozsáhlou agresivní válku proti Číně. 13. srpna téhož roku zahájila japonská armáda útok na Šanghaj a 12. listopadu ji dobyla. Hned poté začala ze všech směrů prudce útočit na Nanking, který obsadila 13. prosince. Během prvních šesti týdnů okupace se japonští vojáci bez ohledu na mezinárodní úmluvy dopouštěli masového vraždění odzbrojených čínských vojáků i bezbranných civilistů. Podle rozsudku nankingského Vojenského tribunálu pro válečné zločiny bylo v době masakru zabito přes 300. 000 lidí. Zničena byla až třetina budov v Nankingu, došlo k téměř 20.000 případům znásilnění žen a bylo vyrabováno velké množství veřejného a soukromého majetku. Nankingský masakr je nejvýraznější a nejreprezentativnější příklad japonských zvěrstev během války proti Číně. Proto lze říct, že druhá světová válka začala v roce 1937.

Na začátku Nankingského masakru uspořádali dva japonští podporučíci soutěž, kdo z nich rychleji zabije sto Číňanů. Výše uvedená fotografie ukazuje titulní stranu japonského listu Tokio Niči Niči Šimbun ze 14. prosince 1937 věnovanou této soutěži v zabíjení Číňanů na čas.

 

Čtyřbodová osnova výstavy

Výstava „Vzpomínka na Nanking 1937“ využívá inovativní výstavní a prostorový design a jednotlivými obrazy a historickými fakty vypráví divákům o lidské katastrofě, ke které došlo před 81 lety v Nankingu, a která bývá západním světem často přehlížena. Nad výstavní expozicí jsou zavěšeny ozdobné pruhy látek, které zdůrazňují napětí a jeho postupné zmírňování. V přední části výstavy jsou nad expozicí o zvěrstvech japonské armády zavěšeny pruhy tmavé látky, které tvoří trojúhelníky, což v divácích navodí pocit temnoty a umožní jim prožít smutné vzpomínky na zimní období roku 1937, a lépe pochopit utrpení obyvatel Nankingu. V dalších částech výstavy zaměřených na humanitární pomoc, první zprávy v západních médiích, spravedlivé soudy a úsilí o budování míru, jsou ozdobné pruhy uspořádány paralelně a výše, což působí dojmem klidu a míru. Všechny látkové dekorace jsou poloprůsvitné a je na nich vytištěno slovo „mír“ v různých jazycích světa a symboly míru. To prostorově rozšiřuje obsah výstavy, který si diváci díky panoramatickému zážitku lépe zapamatují.

1. Výstava vychází z historických dokumentů

Někteří evropští a američtí profesoři, misionáři, lékaři, novináři, diplomaté a obchodníci, kteří zažili dobu Nankingského masakru a byli očitými svědky této temné historie, nám zanechali své deníky, dopisy, dokumenty, fotografie a filmy. Výstava využívá právě těchto zdrojů. Ukazuje např. scénu, jak americký kněz John Magee riskoval svůj život, když se svou 16mm filmovou kamerou tajně natáčel důkazy o japonských zvěrstvech a těžce raněných obyvatelích, kteří hledali záchranu v Nemocnici Gulou (Ku-lou). Jde o historické záznamy nevyčíslitelné hodnoty, které dokumentují znásilnění Nankingu. Pamětní síň obětí Nankingského masakru spáchaného japonskými útočníky má ve své sbírce kameru Johna Mageeho, která byla jako část dokumentace o Nankingském masakru zařazena do programu Paměť světa organizace UNESCO.

Členové Mezinárodního výboru pro Nankingskou bezpečnou zónu (zleva): Ernest Forster (USA), Wilson Mills (USA), John Rabe (Německo), Lewis Smythe (USA), Eduard Sperling (Německo) a George Fitch (USA).

John Magee

2. Výstava využívá dokumentů třetí strany

Výstava je realizována z hlediska evropských a amerických osobností a prezentuje originální dokumenty třetí nezaujaté strany, např. deníky paní Minnie Vautrinové – děkanky pro studium Univerzity Jinling (Ťin-ling), deníky Roberta O. Wilsona – doktora v Nemocnici Gulou (Ku-lou) a západní tisk včetně listu The New York Times a časopisu Life.

Časopis Life zveřejnil v květnu 1938 deset snímků, pořízených z filmového materiálu, který natočil John Magee.

3. Výstava se zaměřuje na detaily

Výstava věnuje velkou pozornost detailům, skrze které vypráví příběhy. Například o přeživší Li Xiuying (Li Siou-jing) uvádí, že se bránila znásilnění japonskými vojáky a za to utrpěla desítky bodných ran. O paní Minnie Vautrinové – děkance pro studium na Univerzitě Jinling (Ťin-ling) se píše, že odhodlaně chránila ženy a děti, které ji proto považovaly za svatou.

4. Touha po míru

Výstava informuje o státním vzpomínkovém obřadu během Národního dne uctění památky obětí Nankingského masakru, o návštěvě evropských a amerických politiků v Pamětní síni obětí Nankingského masakru spáchaného japonskými útočníky, a o tom, jak se řimducha fialová (Orychophragmus violaceus, obecně známá jako fialový kvítek) stala symbolem míru. Tím vyzývá mezinárodní společenství k udržování a společnému budování míru.

Fialové kvítky míru

Typické historické příběhy

1) Těhotná žena bránící se znásilnění japonskými vojáky

V době Nankingského masakru se devatenáctiletá Li Xiuying (Li Siou-jing) ukrývala ve sklepeních uprchlického tábora. Tehdy byla v sedmém měsíci těhotenství. 19. prosince 1937 vtrhli do objektu tři japonští vojáci a jeden z nich se ji snažil znásilnit. Li Xiuying (Li Siou-jing) se odhodlaně bránila. V důsledku toho ji zbylí dva vojáci pobodali na obličeji, nohou a břichu. Po útoku byla poslána do Nemocnice Gulou (Ku-lou). Toto trauma naštěstí přežila, bohužel, přišla o své nenarozené dítě.

Li Xiuying (Li Siou-jing) během ošetřování v nankingské Nemocnici Gulou (Ku-lou) – natočil americký kněz John Magee.

2) Minnie Vautrinová: Ochránkyně nankingských žen a dětí

Minnie Vautrinová založila s pomocí dvou čínských kolegyň zvláštní výbor pro přeměnu areálu Univerzity Jinling (Ťin-ling) na útočiště výhradně pro ženy a děti. Často pracovala od časného rána do noci a odhodlaně vyháněla japonské důstojníky a vojáky, kteří se pokoušeli vtrhnout do školy. Tak ochránila mnoho žen před znásilněním. Proto ji považovaly za svatou. Kvůli dlouhodobému stresu bohužel začala trpět depresemi a 14. května 1941 spáchala sebevraždu.

Zapomenout nesmíme ani na Johna Rabeho z Německa, který byl předsedou Mezinárodního výboru pro Nankingskou bezpečnou zónu, což mu přineslo přezdívku „Schindler Orientu“, na Bernharda Sindberga z Dánska, který chránil uprchlíky pod velkou dánskou vlajkou o rozloze téměř 1350 m²  nebo na doktora Roberta O. Wilsona, který byl jediný chirurg v Nankingu a ve dne i v noci pomáhal čínským obětem. Kvůli těmto dojemným skutkům stojí výstava za zhlédnutí.

John Rabe si dělá poznámky při telefonním hovoru

Bernhard Sindberg s dánskou vlajkou v uprchlickém táboře

Videoklip „12 sekund“

Každých 12 sekund dopadne kapka vody a zmizí portrét jedné oběti Nankingského masakru. Během šesti týdnů masakru bylo zabito více než 300.000 lidí, což v přepočtu znamená, že každých 12 sekund vyhasl jeden život.

Pamětní síň obětí Nankingského masakru spáchaného japonskými útočníky

Pamětní síň obětí Nankingského masakru spáchaného japonskými útočníky, která byla otevřena 15. srpna 1985, stojí u brány Jiangdong (Ťiang-tung), kde probíhalo masové vraždění a kde se nachází hromadný hrob. Japonská armáda tam v polovině prosince 1937 zabila víc než 10.000 odzbrojených čínských vojáků a bezbranných civilistů. V letech 1984, 1998 a 2006 byly vykopány pozůstatky téměř tisícovky obětí. V současné době má Pamětní síň tři základní výstavy, tj. „Výstavu historických skutečností o Nankingském masakru“, výstavu historických skutečností nazvanou „Spravedlnost, mír a lid předurčený k vítězství: Připomínáme si vítězství protifašistické války na čínském bojišti a poválečné soudní procesy s japonskými válečnými zločinci“ a výstavu na téma „Sexuální otrokyně během druhé světové války: Zvěrstva japonské armády“. V rámci těchto tří výstav je vystaveno asi 4.000 historických fotografií a téměř 6.000 různých památek.

Do konce roku 2017 přijala Pamětní síň více než 73,7 milionu návštěvníků z více než 100 zemí a regionů. 16. května 2017 navštívil Pamětní síň prezident České republiky pan Miloš Zeman a spolu s manželkou uctil památku obětí položením věnce. Kromě toho zalil mladý stromek lípy symbolizující mír a přátelství a v zápisu do pamětní knihy vyjádřil hlubokou lítost.

Pamětní síň uspořádala turné této výstavy po více než 30 zahraničních městech, včetně amerického San Francisca, japonské Nagoji, italské Florencie a ruské Moskvy. Také vypravila přes dvacet delegací do Japonska, USA, Dánska, Ruska a dalších zemí na podporu míru a akademických vztahů. V září 2015 se zapojila do Mezinárodní asociace muzeí spojených s druhou světovou válkou.

Národní dům na Smíchově

Národní dům na Smíchově je vrcholně secesní kulturní památka České republiky postavená v letech 1906-1908 jako dominanta tehdejšího samostatného města Smíchova, která se stala společenským centrem nejenom Smíchova, ale celé Prahy. Má kapacitu až 2.000 návštěvníků a nabízí prostory vhodné pro pořádání nejrůznějších společenských a kulturních akcí, včetně plesů, party, kongresů, koncertů, výstav a kontraktačních jednání.

Národní dům na Smíchově stojí v samém srdci města na levém břehu Vltavy a patří do módní čtvrti Prahy 5, která je se svým centrem na křižovatce Anděl proslulá směsí historické a moderní architektury, klidnými parky a vzrušujícím nočním životem. Snadno se odsud dostanete do všech částí města díky stanici metra na lince B – Anděl, terminálu autobusové dopravy Na Knížecí nebo Smíchovskému železničnímu nádraží. Je to nejrychleji rostoucí čtvrť v Praze, vzdálená pouze 20 minut jízdy od Mezinárodního letiště Václava Havla.