Michal Dlouhý: Samí udavači
Praha 27. dubna 2018
Doba se zhoršovala, a stalo se doslova módou, udávání. Udat kohokoliv, pro cokoliv. Takže četnické stanice kromě spousty nových úkolů, byly doslova zavalovány udáními, která se musela prověřovat. Ne každé udání šlo poté, co bylo zřejmé, že se jedná o prachbídnou mstu zlikvidovat. Je třeba si uvědomit, že některá udání nebyla posílána pisatelem přímo na četnickou stanici, nýbrž jejich pisatel se s důvěrou obracel na okupační orgány. Těmi, které byly četníkům postoupeny k prověření, či vyřízení, se bohužel nešlo nezabývat. A na prověřování některých udání se museli četníci s okupačními orgány dokonce spolupodílet. I při tom se dalo ledacos zachránit. Proto doslova jako na zavolanou přišel zbirožskou četnickou stanici koncem měsíce ledna 1941 štábní strážmistr Ondřej Pacák.
Titulní strana Kalendáře četnictva 1941
Dne 14. února 1941 přijela na četnickou stanici do Zbiroha hlídka dvou říšských četníků vyslaná sem Oberlandratem v Plzni. Němečtí četníci, kteří se hlásili u velitele stanice, měli za úkol vyšetřit udání směřující vůči jednomu domkáři ze Lhotky, že neodvádí mléko, máslo a vejce, a tyto namísto stanoveného odvodu prodává občanům. Vrchní strážmistr Kříž využil své dobré znalosti němčiny a záhy zjistil, že se jedná o četníky bavorské národnosti, kolegy, jak se patří. Během řeči vyzvěděl, že pisatelem udání je jistý Říha, rovněž ze Lhotky. Říha byl zbirožským četníkům znám jako trestaný člověk a udavač. To stačilo bavorským četníkům k tomu, aby Říhu zaktli a podrobili ho výslechu. Výslech samotný byl za přítomnosti vrchního strážmistra Kříže veden tak, aby Říha udání odvolal. Po této zkušenosti ho již přešly myšlenky na jakékoliv další udávání.
Příslušníci četnické stanice Zbiroh v březnu 1940
V polovině měsíce června 1941 byl na funkci zástupce velitele četnické stanice ve Zbirohu přemístěn ze Slovenska vrchní strážmistr Josef Vavřík. Osazenstvo stanice bylo před novým zástupcem na pozoru. Čeští četníci totiž museli opustit Slovensko záhy po vzniku Slovenského štátu, neboť byli z národnostních důvodů nepřijatelní pro službu v nově ustaveném slovenském žandárstvu. Na Slovensku mohli zůstat pouze ti čeští četníci, na nichž měly okupační úřady zájem. V případě vrchního strážmistra Vavříka šlo o to, že jeho manželka byla Němka. Ačkoliv se věc záhy vysvětlila, nedůvěra přetrvávala a časem se zjistilo, že bezdůvodně.
Zbiroh poctilo 26. června 1941 svojí návštěvou plzeňské gestalo. Zatklo zde místního dělníka Vladimíra Soukupa na základě udání zbirožské občanky Anděly Reisrové. Soukup jednou pásl svého vola v jeteli Reisrové. Když mu to bylo vytčeno, měl prohlásit: „Má to sežrat Hitler, to ať to raději sežere můj vůl…“. Reisrová, která inklinovala k Němcům, respektive k silnějším, jak bylo jejím zvykem, učinila na Soukupa udání rovnou plzeňskému gestapu. Zřejmě jí bylo jasné, jak by s udáním naložili místní četníci, kteří o ní věděli své…
Po výslechu gestapáky v kanceláři velitele četnické stanice byl Soukup odvezen do Plzně a skončil ve vyšetřovací vazbě gestapa.
Při dalším vyšetřování případu vrchní strážmistr Kříž podal gestapákům na jejich žádost informace, jak o Soukupovi, tak i o Reisrové. Zatímco Vladimíra Soukupa vylíčil jako člověka pocházejícího ač z velmi nuzných poměrů, z rodiny alkoholika a jako osobu řádně se starající o celou rodinu. Andělu Reisrovou vylíčil jako panovačnou a nesnášenlivou ženu, známou udavačku, která se pohádala s každým, s kým přišla do styku. Na rozdíl od dosud zachovalého Soukupa byla Reisrová jednou přistižena sousedem, když mu kradla ve sklepě uhlí a přitom začala volat o pomoc, že ji chce soused znásilnit. Jako svědky svého tvrzení uvedl vrchní strážmistr Kříž nejenom penzionovaného velitele četnické stanice ale i sousedy, s nimiž o případu záhy promluvil.
Až po několika dnech byl Vladimír Soukup gestapem propuštěn z vazby.
Osazenstvo četnické stanice Zbiroh
Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého PROTENTOKRÁT – ČETNICKÉ PATÁLIE, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha popisuje šestileté období okupace našeho území, tak jak jej vnímali a prožili příslušníci četnické stanice Zbiroh. Byla vydána v tistěné i v elektronické podobě a je k dostání na www.kosmas.cz. Zajímavé informace o autorovi získáte na www.cetnik-michal-dlouhy.cz