Felix Černoch: Odstavečky nejasností (3)

Měl se dosavadní prezident republiky účastnit klání s ostatními kandidáty na úřad jím dosud zastávaný? Proč ne a proč ano? Objevily se mezitím úvahy, posléze označované za dezinformace, že by měl automaticky postoupit až do druhého kola. Tedy do duelu s vítězem toho prvního. Což o to. Něco na tom je, když všichni ostatní jsou vlastně jeho vyzývateli. Třeba to příští zákonné úpravy právě takto i pojmou. Ovšem zůstaňme u statusu quo.

Co by se asi stalo, kdyby zmíněnou rukavici zvedl, nabídku k soutěži přijal a do takového soupeření se zapojil. Představa se jeví dosti přesnou: místo boje všech se všemi by se z toho stal útok všech proti jednomu. A ještě se to vysvětlovalo jako jeho napadání všech, jako tomu bylo v případě premiéra; jehož  s ohledem na suverénní vítězství v parlamentních volbách (všechny kraje i okresy) pověřil podle veřejného příslibu dávno před nimi sestavením vlády.

Posuďme nyní druhou možnost, a sice proč by to vůbec měl a musel udělat? Vždyť ON své předpoklady osvědčil faktickým výkonem oné funkce. Každý se o tom zblízka i z dáli mohl přesvědčit na vlastní oči a uši, tím spíše prostřednictvím sobě příslušné soudnosti či nesoudnosti. Daly se i dají střízlivě posoudit osobnostní a profesní kvality. Na rozdíl od slibů opřených o většinou málo podložené sebehodnocení. Takže?

Tím pádem jeho kampaň trvala po celou dobu masově svěřeného mandátu a nikoliv pouze vymezení času pro zaspurtování v cílové rovince. Tady nedělal nic jiného, než toliko pokračoval v rituálech odstartovaných bezprostředně po převzetí štafety od svého předchůdce. Proč ho tudíž vinit z nečisté hry?