Felix Černoch: Důvěra či důvěryhodnost?

Praha 14. prosince 2017

Tak jsme se dočkali: máme vládu. Dokonce rychleji a schůdněji, než se dalo čekat. Vzešla z půdorysu volební úspěšnosti  a  navzdory halasně šířených pochybností. Děly se prostřednictvím slovníku, stejného jak před volbami, tak i po nich. Zůstane  zřejmě i nadále tímtéž. Točí se kolem pojmu důvěry. Zda bude vládě dána anebo nikoliv. Rozhoduje se o tom hlasováním poslanců. Ti už s převahou dávají dopředu najevo své antipatie. Apriorně.  Aniž by střízlivě posuzovali důvěryhodnost kabinetu.

Přitom ji vítězi přiřkli voliči natolik výrazně, že se její míra numericky rovná takřka výsledku trojice dalších semifinalistů. Mimo hru čísel ji snad i překonává. Jak jinak si vysvětlit, že k tomu došlo za situace soustředěných útoků všech proti jednomu. Příznačně pro negativisticky orientované kampaně. Snad právě proto se záměr zvrátil v nechtěný opak.

Nabízí se zamyšlení nad otázkou dilematicky vtěsnanou do jejího nadepsání v titulku. Pak musíme připustit, že může existovat důvěra bez důvěryhodnosti, což tady nebývalo úkazem zrovna řídkým; jinak by vlády nepadaly jen tak samy od sebe. Avšak na druhé straně nelze vyloučit reciproční vztah, kdy sice budeme svědky průkazné důvěryhodnosti – nicméně bez formálního posvěcení důvěry sněmovnou.