Žák Ladislav: Čechy krásné , Čechy mé

Praha 20. listopadu 2017

Mediální komentáře k nedávným výročím republiky a 17. listopadu, minulým parlamentním a nadcházejícím prezidentským volbám, lehce  okořeněné komentáři českých korýšů, kteří přilepeni na trupu lodi hluboko pod čarou ponoru spekulují, co se děje na kapitánském můstku světa, a někteří odvážnější ze své pozice dokonce neváhají radit, kam otočit kolo dějin a světa běhu, tvoří, alespoň podle mého názoru docela odpovídající obraz stavu české společnosti a postihují kvintesenci češství lépe než kde jaká filosofická disertace.

Je třeba si uvědomit, že žurnalistika se dělá především proto, aby se prodávala média nebo aby se manipulovalo veřejností. Neznám ve svém okolí nikoho, kdo by bral novináře a jejich produkci vážně, a to včetně novinářů samotných. Vzpomínám si na školení, kterého se mi dostalo od váženého novináře, když se mi na otázku, proč píše do svých novin takové hrozné „hámotiny“, dostalo odpovědi, že prý proto, protože to lidé čtou a kupují…  Špatné zprávy prodávají lépe než dobré, a proto je důležité se bránit tomu, abychom nebyli vlastní pokleslou poptávkou původci pokleslé nabídky a kvality médií. Dojemný je obraz moderátorů, kteří se snaží z respondenta vydolovat tu jedinou správnou odpověď, aby mu mohli dát rozhřešení a pozvat ho zase příště.

To podstatné na tom je to, že naprosté většině lidí je to úplně jedno. Lidé si žijí po svém, nežijí si špatně, přirozeně nadávají na poměry, ale naprostá většina z nich by neměnila relativní klid, pohodu a bezpečí, které jim ta tak strašně prohnilá realita dneška přináší… Média a politiku probírají, až když není skutečně o čem mluvit. Najdou se sice flagelantské grupy, které jsou ochotné pro cosi neurčitého v matné budoucnosti obětovat dnešní výlet na kole nebo na lyžích včetně grogu s rumem a klobásou k tomu, ale naštěstí otravují lidem život, alespoň u nás, v Česku, jen velmi mírně a neagresivně. Nikdy jsem nepochopil a se mnou evidentně velká část mých spoluobčanů, proč je symbolem jakési pokleslosti vzít si na ulici při volební kampani koblihu zdarma, když pak můžu jít volit někoho jiného. Navíc většině obyčejných lidí je nad slunce jasnější, že nic jako kobliha zdarma neexistuje a nepotřebují k tomu rozsáhlý neoliberální výklad na téma „…že oběd zadarmo neexistuje…“

Dovoluji si popřát nám všem, kterým je mediální hysterie a exhibice buď lhostejná, nebo dokonce k smíchu, abychom si udrželi svůj nadhled do budoucna. Neurčitost světa, ve kterém žijeme, a nutnost jí čelit nás bude spojovat. Nejlépe je čelit tomuto měnícímu se obrazu s pochopením, nadhledem a humorem. Ostatně, jak říká moje manželka: „Neberme život příliš vážně, stejně z něj nevyvázneme živí…“  Pokud už žijeme, netrapme se tím více než je třeba a nenechme si své životy otrávit jinými, kteří za trávení našich duší berou cizí peníze, protože si vlastní vydělat neumějí… O životě je těžké něco určitého říci, ale s jistotou lze tvrdit, že vypadá jinak, než jak to do nás valí média.

A až přijde doopravdy konec, řekněme si, že to bylo krásné a bylo toho dost. Nebo ještě lépe, že něco překrásného se končí a něco překrásného se počíná…