Martina Formanová – Povídky na tělo
Praha 9. října 2017
Nudí vás neforemné, plandavé romány? Zkuste POVÍDKY NA TĚLO! Martina Formanová v nich s vypravěčskou obratností a jazykovou lehkostí nabízí 16 zábavných příběh
Martina Formanová nešetří. To, co by někdo jiný rozvedl v širší literární tvar, ona nechává pouze ve formě krátkého příběhu. A takových atraktivních mikrodramat lze najít v nové knize POVÍDKY NA TĚLO hned šestnáct. Autorka řady úspěšných knih tak předkládá pestrý vějíř situací, které se týkají sexu, lásky, vztahů, zamilovanosti, zkrátka našeho života a našeho těla.
Martina Formanová neváhá. V těchto úsečně, sebevědomě psaných prózách potvrzuje, že její literární nadání spočívá především ve schopnosti nechat postavy jednat a mluvit tak, aby to vyznívalo přirozeně, aby byly živé, uvěřitelné, a stejně tak ve schopnosti vnímat nejrůznější podstatné nuance současného světa.
Martina Formanová se nebojí riskovat. Většina nakladatelů potvrdí, že povídkový žánr je problematický, neboť naopak většina čtenářů jej nevyhledává, jelikož se jedná o žánr „namáhavý“ – člověk si při jeho čtení musí daleko víc domýšlet než u rozsáhlých románů, kde je řečeno „vše“.
Ovšem autorka POVÍDEK NA TĚLO se odvážila a vyplatilo se – protože její prozaické miniatury jsou opravdu okouzlující svým vtipem, elegantností, ale i tím, že se Martina Formanová nebojí jít daleko pro obhroublejší výraz, to ovšem pouze ve chvíli, kdy se do situace hodí, kdy tam zkrátka musí být, protože jinak by to neznělo jako ze života. POVÍDKY NA TĚLO jsou úchvatnou kombinací autorčiny přísné ukázněnosti a pobavené uvolněnosti. 19. října, v rámci Velkého knižního čtvrtka, je vydává PROSTOR.
Martinu Formanovou lze vnímat jako nenaplněnou scenáristickou naději. Ovšem našla si „náhradní“ kariéru, kde má na rozdíl od scenáristů všechno od začátku do konce naprosto pod kontrolou. To je výhoda psaní knih. A autorka POVÍDEK NA TĚLO v tomto osamělém řemesle uspěla na výbornou, neboť všechny její knihy jsou v českém prostředí bestsellery.
Setrvalost kvality i prodejů jejích knih si ostatně pochvaluje i majitel nakladatelství PROSTOR Aleš Lederer: „Knihy Martiny Formanové jsou především velmi zábavné, ale také sázkou na jistotu. Jejich prodeje se pohybují kolem dvaceti tisíc u každého titulu.“
Komu se tedy líbila Skladatelka voňavého prádla, Trojdílné plavky či Případ Pavlína, ten bude jistě nadšen i POVÍDKAMI NA TĚLO. A nejen nadšen, možná i zaskočen tím, jak moc se mu zamlouvají, i když si do té doby myslel, že povídky prostě nemá rád, že povídky nečte.
Martina Formanová: POVÍDKY NA TĚLO (anotace)
Po několika románech a autobiograficky laděných prózách přichází Martina Formanová se souborem kratších povídek, které spojuje společné téma – partnerské a intimní vztahy v nejrozmanitějších podobách. S pochopením a humorným nadhledem líčí mnohdy bizarní situace a trapasy, v nichž se ocitáme v důsledku konfrontace našich snů, cílů a záměrů s realitou. Střetává se tu nejen ženský svět s mužským, ale i naše představy o sobě a o druhých se skutečným a často nahodilým chodem světa. Aktéři povídek jsou nejrůznějšího věku i společenského a profesního postavení. Čtenář se tak setkává např. s třináctiletou dívkou, v níž probouzející se sexualita vyvolává odpor i romantické snění; se všestranně úspěšným a neodolatelným mužem, kterého dostihne drobné selhání v mládí; s obyčejnými mileneckými a manželskými páry středního věku unavenými stereotypem; s mladou překladatelkou přivydělávající si nejstarším řemeslem světa; s padesátníkem, vystrašeným ze své ženy…
Autorčiny momentky z milostného a sexuálního života živočišného druhu homo sapiens jsou chápavou a vtipnou četbou obohacující obě pohlaví.
Odpovědný redaktor R. Jilský
Počet stran 184, MOC 237 Kč
Vydalo nakladatelství PROSTOR roku 2017
Martina Formanová pochází z Brna, vystudovala scenáristiku na Filmové akademii múzických umění v Praze a od poloviny devadesátých let žije ve Spojených státech amerických. Je autorkou autobiograficky laděných próz Skladatelka voňavého prádla (2002) a Snědla dětem sladkosti (2012), novel Trojdílné plavky (2007) a Nevěra po americku (2011) a románů Ten sen (2009) a Případ Pavlína (2014). Napsala rovněž dva scénáře, které se staly předlohou k televizním filmům.
Ukázka z knihy POVÍDKY NA TĚLO, str. 52
Sex viděla na internetu už aspoň před rokem. Prvně se jí z něho pořádně zvedl kufr. Normálně se jí udělalo fyzicky blbě, jaký jsou lidi prasata. Chlapi i ženský. Vůbec nemohla rozdýchat, co si vzájemně dělají a jak odporně se u toho tváří, jak hekají. Jela třeba v autobuse, a najednou si představila ostatní cestující v těch pozicích z internetu, a chtělo se jí rozkřičet se na ně: „Co si to tady hrajete na svatoušky, s těma vašema aktovkama a měsíčníma jízdenkama? Přede mnou se nežinýrujte, vidím vám až do žaludků! Klidně si to rozdejte tady, třeba na té čtyřsedačce vzadu!“
Cítila obrovské opovržení ke všem dospělým.
A zradu.
Navenek předstírají Titanic, Láska nebeská, ťuťu ňuňu, city zvítězí nad vším, a nakonec se vysvlečou a chovají se jak zvířata. Všichni. I starší ženský, jako je mamka nebo učitelky. Kategorie Milf.
Děkuji, již jsem zvracela.
No nic, postupně se s tím nějak srovnala.
Jistý věci teda nebude dělat nikdy, to si přísahala, ale na některý se už tak jakoby zvráceně těšila. Občas, když nikdo nebyl doma, si oblékla průsvitnou košilku, kterou si stáhla na super krátkou mini, máminy samodržící punčochy a boty s nejvyšším podpatkem. Byly to otevřené sandály s koženým vázáním kolem lýtka, a Klaudii v nich prokluzovala noha v silonu tak, že udělala sotva dva kroky, ale vizuálně to byla síla.
Hubená stehna ještě potřebovala zaoblit, ale zezadu jí zpod sukýnky vykukovaly dva půvabně drobné kmínky zadečku.
V tomto outfitu si připadala jako jedna pornoherečka (nebo to byla přivydělávající si studentka, abychom se slečny nedotkli?), kterou Klaudie viděla ve třech krátkých „filmech“. Ve všech působila herečka/studentka nejdřív naprosto bezúhonně, cudně, zpočátku se i mírně bránila, aby v ní vzápětí vyhrál nečekaně temný pud, jenž rozsvítil ty nevinné oči nestoudnou lačností.
Kvůli nestabilitě v prokluzovacích botách si Klaudie zpravidla přistrčila k zrcadlu židli, na níž pak trénovala aktérčiny pohledy. Tedy bezúhonnost si ani cvičit nemusela, ale lačná dominance, ruku na srdce, ještě stále dost drhla.
Mgr. Denisa Novotná